Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem Kolín IV, Sladkovského 13, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. listopadu 2007 sp. zn. 14 C 304/2004, usnesení Městského soudu Praze ze dne 19. srpna 2008 sp. zn. 39 Co 83/2008 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011 sp. zn. 28 Cdo 3942/2010, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 13. listopadu 2007 č. j. 14 C 304/2004-59 žalobu stěžovatele odmítl. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. srpna 2008 č. j. 39 Co 83/2008-77 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K podání dovolání pak soud prvního stupně ustanovil stěžovateli advokáta. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. dubna 2011 č. j. 28 Cdo 3942/2009-87 odmítl dle § 243b odst. 5 věta první o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska námitek uplatněných v ústavní stížnosti a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákon o Ústavním soudu), a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu].
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem obecných soudů, přičemž své tvrzení o "zvůli státních orgánů" řádně nedoložil, a to ani v předmětné ústavní stížnosti. Stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí a pouze opakuje své námitky uplatňované již v předchozím řízení. Ústavní soud připomíná, že pokud ústavní stížnost spočívá jen v polemice s právními závěry obecných soudů, a to v podstatě v obdobném smyslu a rozsahu jako v opravném prostředku, pak stěžovatel staví Ústavní soud do pozice další instance, která mu však zjevně nepřísluší (srovnej nález sp. zn. II. ÚS 294/95 , http://nalus.usoud.cz).
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného usnesení Nejvyššího soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces v procesním postupu dovolacího soudu i v předcházejícím postupu soudu prvního a druhého stupně.
Ve shodě se shora uvedenými principy své činnosti Ústavní soud zkoumal, zda obecné soudy postupovaly a rozhodly ústavně konformním způsobem. Pokud stěžovatel tvrdí porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, případně jiného orgánu, je třeba podotknout, že je povinen tak činit "stanoveným postupem", tj. v souladu s příslušnými procesními předpisy a pokyny soudu. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že obecný soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a stěžovateli umožnil, aby se "stanoveným postupem" v soudním řízení ochrany svých práv domohl.
Stěžovatel přípustnost dovolání spatřoval v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolací důvody byly uplatněny dle § 241a odst. 2 písm. a), b) odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, protože stěžovatelem zformulovaná otázka nereaguje na stav řízení, jelikož odkazuje na rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Ve skutečnosti bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o odmítnutí žaloby a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. Dovolací soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné dle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
Ústavní soud se plně ztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu, vyjádřeným v napadeném usnesení. Dovolací soud nedospěl k závěru, že dovolání je přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je přípustnost dovolání závislá od toho, zda právní otázka napadeného rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo, která je odvolacím nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem, Podstatné současně je i to, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam a zda rozhodnutí je zásadního právního významu, který lze posuzovat jen z hlediska námitek obsažených v dovolání.
Ústavní soud dospěl k závěru, že nelze se stěžovatelem souhlasit, že nebylo respektováno jeho právo na spravedlivý proces. Řízení probíhalo před nezávislými a nestrannými soudy, které postupovaly podle procesních předpisů, do nichž se promítají principy obsažené v Ústavě i v hlavě páté Listiny. Postup obecných soudů v předmětné věci byl odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají skutečnosti, že stěžovatel nepředložil relevantní skutková nebo právní tvrzení, která by dokládala jeho domnělý nárok na náhradu škody vůči státu.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá v souladu s ustanoveními § 157 a § 167 o. s. ř., jakými úvahami byly obecné soudy vedeny a na základě jakých skutečností shledaly důvody pro aplikaci relevantních právních předpisů. Argumentaci obecných soudů tak, jak je rozvedena v rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah. K této části argumentace stěžovatele Ústavní soud uzavírá, že rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, že je účastníku garantován úspěch v řízení.
Vzhledem k tomu, že dle Ústavního soudu nedošlo postupem obecných soudů ke stěžovatelem namítanému porušení základního práva na spravedlivý proces (čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, dále čl. 4, čl. 36 Listiny), Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 14. července 2011
Vojen Güttler v. r. předseda senátu