Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce Jana Wintra a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti Mgr. Zdeňky Urbanové-Huńczak, zastoupené Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem, sídlem Gorkého 658/15, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2025 č. j. 27 Cdo 2143/2024-285, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2024 č. j. 4 Cmo 174/2023-266 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ze dne 19. července 2023 č. j. 38 Cm 26/2022-232, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Bytového družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Základem posuzovaného případu je vyloučení stěžovatelky z bytového družstva.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že se stěžovatelka v řízení před civilními soudy domáhala určení, že je členkou Bytového družstva X, neboť jí rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva nebylo řádně doručeno. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci její žalobu zamítl. Jeho rozsudek k odvolání stěžovatelky potvrdil Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"). Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání odmítl. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná. Účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje zrušení uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka nejprve vysvětlila, že dlouhodobě pobývá v Polsku a její doručovací adresa tam byla schválena členskou schůzí družstva, které tuto praxi respektovalo. Všechny písemnosti zaslané do Polska údajně řádně převzala, avšak žádná neobsahovala ani zmínku o vyloučení. Přístup družstva, které rozhodnutí o jejím vyloučení cíleně zaslalo v době covidu na adresu v České republice, je podle stěžovatelky šikanózní, rozporný s dobrými mravy a představuje zneužití práva, které vedlo ke ztrátě jejího obydlí a majetku.
Dále uvedla, že obecné soudy rozhodly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Založily své závěry na adresách zapsaných v seznamu členů, který ovšem stěžovatelka podle svých slov není schopná ovlivnit. Konečně se ohradila proti požadavku vrchního soudu na doplnění tvrzení ohledně dobrých mravů a poukázala na ústavní zákaz překvapivých rozhodnutí.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování podústavního práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s právními a skutkovými závěry obecných soudů. Stěžovatelčiny námitky již ale byly vypořádány v předchozích rozhodnutích. Obecné soudy se zabývaly otázkou, zda proces směřující k vyloučení členky z bytového družstva proběhl v souladu se zákonnými pravidly. Na základě rozsáhlého dokazování dospěly k závěru, že rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva bylo stěžovatelce doručeno řádně a v souladu s právními předpisy i stanovami družstva.
Obecné soudy poukázaly na čl. 17 odst. 4 družstva, podle něhož výstraha a rozhodnutí o vyloučení musí být členovi družstva doručeno do vlastních rukou na adresu v členské evidenci. Soudy konstatovaly, že stěžovatelčinou adresou v členské evidenci byla adresa v České republice, jež byla více než sedm let v seznamu členů uváděna a ve vztahu ke stěžovatelce používána pro doručování bez jakékoliv změny či žádosti o změnu. Ústavní soud na těchto závěrech neshledává nic protiústavního. I námitku rozporu s dobrými mravy obecné soudy nezbytným způsobem vypořádaly (bod 20 napadeného rozsudku vrchního soudu) a Ústavní soud neshledal, že by jejich rozhodnutí byla překvapivá ve smyslu judikatury Ústavního soudu [např. nález Ústavního soudu ze dne 11.
ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 451/11
(N 8/64 SbNU 77)].
7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu