Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Petra Šimka, 2) Pavly Šimkové, zastoupených Mgr. Janem Pravdou, advokátem sídlem Stroupežnického 28, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 75/2024-484 ze dne 3. 4. 2024 a usnesení Okresního soudu Praha-západ č. j. 16 C 377/2019-469 ze dne 1. 11. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a dále a) obchodní korporace TRANS HOSPITAL PLUS, s. r. o., sídlem Mařákova 321, Řevnice, a b) obchodní korporace Generali Česká pojišťovna, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejších účastníc řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jejich základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud Praha-západ ("nalézací soud") ústavní stížností napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ("odvolací soud") č. j. 25 Co 236/2022-448 ze dne 28. 6. 2023 pro opožděnost. Podle nalézacího soudu byl rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2023, proti kterému stěžovatelé brojili dovoláním, doručen stěžovatelům dne 2. 8. 2023 a od tohoto dne počala běžet dvouměsíční dovolací lhůta, která skončila dnem 2. 10. 2023. Jelikož stěžovatelé dovolání podali prostřednictvím veřejné datové sítě až dne 27. 10. 2023, odmítl je nalézací soud jako opožděné.
3. Proti usnesení nalézacího soudu stěžovatelé brojili odvoláním. Stěžovatelé rozporovali závěr nalézacího soudu, podle kterého jim byl rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2023 doručen dne 2. 8. 2023; podle nich jim byl doručen až dne 29. 8. 2023. Stěžovatelé tvrdili, že poštovní zásilka obsahující dovoláním napadený rozsudek byla uložena na poště 252 30 Řevnice až do 14. 9. 2023; k prokázání tohoto tvrzení učinili přílohou odvolání potvrzení České pošty o převzetí zásilky č. X dodané do dodávací schránky č. 1, z něhož vyplývá, že tato zásilka - jejímž adresátem byla výlučně stěžovatelka - byla v předmětné dodávací schránce do 14. 9. 2023.
4. Odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z potvrzení o doručení do datové schránky, jež je součástí spisu, vyplývá, že zpráva obsahující dovoláním napadený rozsudek byla dodána dne 2. 8. 2023 do datové schránky toho času advokáta stěžovatelů Mgr. Jana Hynšta. Ještě téhož dne se do dané datové schránky přihlásila oprávněná osoba. Rozsudek byl doručen dne 2. 8. 2023 a poslední den dvouměsíční dovolací lhůty připadl na 3.
10. 2023. Stěžovateli podané dovolání dne 27. 10. 2023 je proto opožděné. Uvedené závěry nebyl způsobilý zvrátit ani obsah přílohy odvolání žalobců. Podle odvolacího soudu nebylo předně zřejmé, co konkrétně bylo obsahem zásilky č. X ani kdo je jejím odesílatelem. Již jen ze skutečnosti, že adresátem dané zásilky byla výlučně stěžovatelka, odvolací soud pojal pochybnost o věcné souvislosti zásilky s předmětnou věcí. I pokud by se jednalo například o informování stěžovatelů ze strany jejich advokáta o obsahu dovoláním napadeného rozsudku formou zaslání jeho stejnopisu, nebyla by taková okolnost způsobilá změnit výsledek odvolacího řízení.
5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelé tvrdí, že z napadených rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a právními závěry; závěry jsou se zjištěními naopak v extrémním nesouladu. Stěžovatelé byli v dobré víře, že rozhodnou listinu obdrželi poštou (zásilka č. X). Z uvedené zásilky, jejímž adresátem byla výlučně stěžovatelka, vyplývá, že zůstala v dodávací schránce do 14. 9. 2023. Stěžovatelé byli jako právní laici vystaveni libovůli orgánů veřejné moci (soudů). Podali opravné prostředky podle zákona a jejich zamítnutím soudy protiústavně odepřely ochranu jejich vlastnictví a porušily jejich právo na soudní ochranu.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátem.
7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
8. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti brojí proti závěru soudů o opožděnosti jejich dovolání. V návrhu však neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, která by mohla rozhodnutí soudů o opožděnosti dovolání stěžovatelů zpochybnit. Stěžovatelé především zcela pomíjí klíčový závěr obecných soudů, podle kterého byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu doručen jejich advokátovi do datové schránky již dne 2. 8. 2023. Podle Ústavního soudu napadená rozhodnutí nepředstavují kvalifikované porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces či jejich práva na ochranu vlastnictví. Soudy svá rozhodnutí srozumitelně - a nikoliv svévolně - odůvodnily a Ústavní soud jim na základě argumentace stěžovatelů nemá z ústavního hlediska co vytknout.
9. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. července 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu