Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Vladimíra Doležela, advokáta, sídlem Zámečnická 87/1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 43/2024-40 ze dne 24. dubna 2024, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva")a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Stěžovatel byl usnesením Městského soudu v Brně ("městský soud") č. j. 122 L 865/2023-7 ze dne 26. září 2023 jmenován opatrovníkem umístěného v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu.
3. Téhož dne, kdy byl stěžovatel jmenován, umístěný zemřel, městský soud z toho důvodu řízení zastavil usnesením č. j. 122 L 865/2023-13 ze dne 26. září 2023.
4. Po skončení řízení stěžovatel vyúčtoval odměnu za 5 úkonů provedených v řízení. Konkrétně šlo o převzetí a přípravu zastoupení, návrh na opravu rozhodnutí, odvolání proti usnesení o jmenování opatrovníka, odvolání proti usnesení o změně usnesení o jmenování opatrovníka a odvolání proti zamítnutí návrhu na opravu rozhodnutí.
5. Městský soud usnesením č. j. 122 L 865/2023-32 ze dne 15. února 2024 rozhodl tak, že stěžovateli žádnou odměnu nepřiznal. Podle městského soudu žádný z úkonů, které stěžovatel vyúčtoval, nebyly účelné, neboť umístěný zemřel již několik hodin předtím, než městský soud stěžovatele opatrovníkem jmenoval, a v řízení, které z tohoto důvodu muselo být zastaveno, již nebylo jak hájit zájmy umístěného či zlepšit jeho právní postavení.
6. Krajský soud v Brně ("krajský soud") napadeným usnesením k odvolání stěžovatele změnil usnesení městského soudu tak, že stěžovateli se přiznává odměna ve výši 1 300 Kč. Krajský soud za "uznatelný" považoval úkon převzetí a přípravy zastoupení. Ve zbytku se ztotožnil s hodnocením městského soudu.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká, že napadené usnesení je v extrémním rozporu s obsahem spisu. Stěžovatel má za to, že vyúčtované úkony konal v zájmu umístěného a měla mu za ně být přiznána odměna.
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a je přípustná. Stěžovatel, jakožto advokát, splňuje požadavky na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 ze dne 8. října 2015 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)] a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
9. Podle obsahu Ústavní soud hodnotil stěžovatelovo podání tak, že ač formálně navrhuje zrušení napadeného usnesení jako celku, fakticky brojí pouze proti tomu, že část vyúčtované odměny mu nebyla přiznána. Chtěl-li by stěžovatel zrušit i tu část usnesení, jíž mu bylo vyhověno, šlo by v tomto rozsahu o návrh podaný někým k tomu zjevně neoprávněným.
10. Stěžovatel požadoval, aby mu byla přiznána odměna ve výši 5 000 Kč s paušální náhradou hotových výdajů 1 500 Kč a náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 500 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Po zohlednění částky 1 300 Kč přiznané krajským soudem tak je ze stěžovatelova pohledu "ve hře" částka 7 000 Kč.
11. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v řízení, jejichž předmětem byla bagatelní částka, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněného návrhu, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
ze dne 10. dubna 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14
ze dne 21. května 2014; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
12. Stěžovatel však v ústavní stížnosti nepředložil žádné argumenty, proč by jím tvrzená újma měla z hlediska kvalitativního dosahovat ústavní roviny. Argumentace předložená v ústavní stížnosti (včetně odkazů na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva) se týká obecně odměňování advokátů vykonávajících funkci opatrovníka. Krajský soud ovšem přiznal stěžovateli nižší částku, než požadoval, nikoliv proto, že by stěžovatel vykonával funkci opatrovníka (a nikoliv například ustanoveného advokáta či advokáta na základě plné moci), nýbrž proto, že jím vyúčtované úkony považoval za neúčelné v situaci, kdy umístěný zemřel, a řízení muselo být zastaveno.
Podobně náhradu nákladů odvolacího řízení stěžovateli krajský soud nepřiznal proto, že mu pro takový postup chyběl zákonný podklad, neboť v dílčím řízení o odměně opatrovníka se o nákladech řízení nerozhoduje (navíc, i pokud by se rozhodovalo jako v řízení o věc samé, opatrovníkův neúspěch byl vyšší než úspěch a právo na náhradu nákladů by mu ani nevzniklo). Argumentům obecných soudů nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
13. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu