Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. M., právně zastoupené Mgr. Jitkou Němcovou, advokátkou se sídlem Prouzova 2, Praha 9, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. ledna 2018 č. j. 34 D 3081/2012-379 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2018 č. j. 29 Co 82/2018-392, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 5. 2018, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení uvedených v záhlaví, neboť se domnívá, že jimi došlo k dotčení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených usnesení Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 18. 1. 2018 č. j. 34 D 3081/2012-379 Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že se stěžovatelce nepovoluje nahlédnutí do dědického spisu ve věci pozůstalosti po zůstaviteli Z. D. Stěžovatelka svou žádost zdůvodňovala tvrzením, že je biologickou dcerou zůstavitele, ale protože byla nezrušitelně osvojena manželem matky, nebyla účastníkem dědického řízení a nemohla tedy zjistit údaje o svých biologických sourozencích, které chce kontaktovat. Soud žádosti o nahlédnutí do spisu nevyhověl s odůvodněním, že stěžovatelka svá tvrzení důkazně nepodložila a její právní zájem na nahlédnutí do spisu tak nebyl osvědčen. Dodal, že musí chránit oprávněné zájmy účastníků řízení na ochranu jejich osobních údajů. V poučení soud uvedl, že proti jeho usnesení je možné podat odvolání. To stěžovatelka podala.
3. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 9. 3. 2018, č. j. 29 Co 82/2018-392 odvolání odmítl, neboť není přípustné.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že byla v dětství spolu s bratrem nezrušitelně osvojena třetím manželem matky, došlo k přepisu v matrice i v rodném listě. Její biologický otec (druhý manžel matky) v roce 2014 zemřel a v rámci dědického řízení, kterého nebyla stěžovatelka (z důvodu nezrušitelného osvojení) účastna, vyšlo najevo, že po sobě zůstavitel zanechal potomky, stěžovatelčiny polorodé sourozence. Stěžovatelka (rok nar. XXXX) tvrdí, že vzhledem k její životní situaci, kdy její nejbližší příbuzní (matka, otec, bratr, prarodiče) postupně umřeli, jsou tito polorodí sourozenci jejími nejbližšími biologickými příbuznými. Proto chtěla žádostí o nahlédnutí do dědického spisu získat kontaktní údaje na tyto své příbuzné.
5. Stěžovatelka se domnívá, že na tyto informace o příbuzných má právo z podstaty lidské existence, z důvodu nejzákladnějších lidských tužeb. Právo na získání informací potřebných k odhalení pravdy o důležitém aspektu osobní identity člověka uznává i Evropský soud pro lidská práva (viz rozsudek ze dne 13. 7. 2006 ve věci Jäggi proti Švýcarsku, stížnost č. 58757/00 a rozsudek ve věci Menendez Garcia proti Španělsku ze dne 5. 5. 2009, stížnost č. 21046/07). Stěžovatelka by velmi ráda své sourozence kontaktovala. Sama neví, zda tito o její existenci vůbec vědí.
6. Silný právní zájem na poznání totožnosti biologických příbuzných stěžovatelka dokládá i praktickou stránkou věci, například v souvislosti s ochranou zdraví, kde by stěžovatelka mohla poskytnout informace či pomoc ve věci možného dárcovství a naopak. Stěžovatelka by se hypoteticky mohla partnersky stýkat s osobou, která by mohla být jejím biologickým příbuzným, aniž by o tom některý z partnerů věděl.
7. Stěžovatelka si není vědoma jiné možnosti, jak identitu sourozenců zjistit.
8. Soud v žádosti požádala, aby jí sdělil, které listiny či důkazy bude potřebovat, aby mohl o její žádosti kladně rozhodnout. Namísto vyrozumění, které důkazy bude soud požadovat, ale vydal zamítavé usnesení, aniž by se obsahem podání zabýval. Tím podle názoru stěžovatel porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
9. Stěžovatelka tvrdí, že pokud má ze zákona (§ 8a zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů) právo nahlédnout do "své" matriky, kde je zapsán její biologický otec, a následně i do matrik jeho rodičů a všech jejích předků, měla by mít právo zjistit i identitu svých sourozenců. Jejich právo na ochranu osobních údajů by nemělo mít přednost před jejím právem na poznání identity svých příbuzných.
10. Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým tento soud odmítl odvolání stěžovatelky proti prvostupňovému rozhodnutí s odůvodněním, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
11. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud odvolací soud odvolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda odvolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo odvolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Jak bylo zjištěno z obsahu napadeného rozhodnutí, odvolací soud v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu posoudil přípustnost odvolání. V odůvodnění svého rozhodnutí ústavně konformním způsobem vyložil, proč přípustnost odvolání v předmětné věci neshledal.
12. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na ust. § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle kterého odvolání není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Rozhodnutí o tom, zda bude žadateli povoleno nahlížet do spisu, je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení. Protože odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, odvolací soud odvolání odmítl, aniž zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Uvedenému závěru nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout.
13. Vadné poučení soudu o přípustnosti odvolání přípustnost tohoto procesního opravného prostředku nezakládá. Odvolací soud proto postupoval správně, když svůj přezkum omezil pouze na posouzení otázky přípustnosti tohoto opravného prostředku, aniž se mohl zabývat meritem věci.
14. K části ústavní stížnosti, jíž stěžovatelka napadá usnesení soudu prvého stupně, Ústavní soud akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Ústavněprávní judikaturou bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu.
Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. I tuto část je proto třeba posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný. I přes tvrzený ústavněprávní rozměr totiž ústavní stížnost představuje toliko polemiku se závěrem okresního soudu.
Zhodnocení, zda žadateli, který není účastníkem řízení, svědčí ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 o. s. ř. právní zájem či vážný důvod k nahlédnutí do spisu, je předně věcí předsedy senátu a pokud svůj závěr náležitě odůvodní, Ústavnímu soudu nepřísluší jeho důvody přehodnocovat (srov. obdobně také usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2820/17 ,
III. ÚS 483/03 ,
IV. ÚS 562/03 ,
II. ÚS 213/09 a
IV. ÚS 2935/11 ).
15. Žadatel o nahlédnutí do spisu, který nebyl účastníkem předmětného řízení, musí osvědčit naléhavý právní zájem nebo prokázat vážné důvody pro povolení žádosti. Pokud stěžovatelka důvody pro nahlédnutí pouze tvrdila, aniž by je osvědčila, soud vážnost důvodů či naléhavost právního zájmu nemohl zcela posoudit a nemohl tedy ani žádosti vyhovět.
16. Stěžovatelce nic nebrání podat novou žádost o nahlédnutí do spisu, která již bude obsahovat důkazně podložené tvrzení naléhavého právního zájmu či vážných důvodů. Soud pak bude mít prostor zhodnotit, zda jsou splněny podmínky pro vyhovění žádosti o nahlédnutí do spisu podle § 44 odst. 2 o. s. ř. Pokud existenci naléhavého právního zájmu a vážných důvodů shledá, bude se muset vypořádat s otázkou, zda má vzhledem na specifické okolnosti případu přednost právo nezrušitelně osvojené stěžovatelky na informaci o polorodých sourozencích před jejich právem na ochranu soukromí. Pokud by soud přednost stěžovatelčina práva shledal, bude si muset vyžádat vyjádření polorodých sourozenců k její žádosti.
17. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2018
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu