Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. R., zastoupené advokátkou JUDr. Janou Staňkovou, se sídlem Štěpánkova 83, Chrudim, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. dubna 2023 č. j. 27 Co 65/2023-479 a proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 23. ledna 2023 č. j. 0 P 108/2020-445 a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. listopadu 2022 č. j. 0 P 133/2020-223, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Chrudimi rozhodl o zbavení rodičovské odpovědnosti stěžovatelky k její dceři (napadený rozsudek okresního soudu č. j. 0 P 133/2020-223). V jiném rozsudku rozhodl o zbavení odpovědnosti k jejímu synovi (napadený rozsudek okresního soudu č. j. 0 P 108/2020-445). Proti druhému rozsudku se stěžovatelka odvolala a Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích její odvolání zamítl (napadený rozsudek krajského soudu č. j. 27 Co 65/2023-479). Všechny tři zmíněné rozsudky napadla stěžovatelka ústavní stížností.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že postupem soudů byla porušena její práva zaručená v čl. 10. 32 a 37 Listiny základních práv a svobod.
3. Ústavní stížnost není přípustná.
4. Předtím než může Ústavní soud věcně přezkoumat ústavní stížnost, musí zjistit, jestli jsou splněny podmínky jejího projednání podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu § 75 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatelka tyto prostředky nevyčerpala. Proti rozsudku okresního soudu č. j. 0 P 133/2020-223 se neodvolala. Proti rozsudku okresního soudu č. j. 0 P 108/2020 se sice odvolala, ale proti následnému rozsudku krajského soudu č. j. 27 Co 65/2023-479 nepodala dovolání. A to přesto, že byla krajským soudem řádně poučena, že dovolání podat může (v souladu s § 30 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Stěžovatelka tedy nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon nabízí k ochraně jejích práv. V takové situaci nemůže Ústavní soud ústavní stížnost věcně projednat, protože není přípustná.
6. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, které by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
7. Na okraj lze ještě uvést, že i pokud by byla ústavní stížnost přípustná, byla by zjevně opožděná. Všechny napadené rozsudky byly stěžovatelce doručeny v roce 2023 nebo dříve. Ústavní stížnost byla tedy podána dlouho po uplynutí dvouměsíční lhůty (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Advokátka stěžovatelky ji o této skutečnosti poučila. Stěžovatelka přesto trvala na podání ústavní stížnosti.
8. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj