Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., zastoupené JUDr. Danou Hokrovou, advokátkou, sídlem Pražská 100/II, Jindřichův Hradec, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 To 151/2024-1938 ze dne 16. dubna 2024, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud v Jindřichově Hradci ("okresní soud") usnesením č. j. 1 T 22/2024-1923 ze dne 26. března 2024 rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu. Krajský soud v Českých Budějovicích ("stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost stěžovatelky zamítl.
2. Stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje okolnosti svého trestního řízení, v němž je stíhána jako spoluobviněná. Jako osoba neznalá práva potřebuje právní pomoc, která je pro ni nákladná, a to i s ohledem na řadu úkonů, u nichž není snadné určit, jsou-li účelné. Ani stížnostní soud však nezohlednil její skutečnou finanční situaci, která není důsledkem marnotratného způsobu života. Jediným příjmem stěžovatelky je starobní důchod, a proto je přesvědčena, že bezplatná obhajoba jí měla být přiznána [viz též nález sp. zn. IV. ÚS 2198/22 ze dne 31. ledna 2023 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].
4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími i stěžovatelkou předloženými písemnostmi a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví; proto ve vztahu k procesnímu postupu obecných soudů reaguje jen na pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která současně porušují ústavně zaručená práva nebo svobody. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do základních práv nebo svobod.
6. K nároku na bezplatnou obhajobu přistupuje Ústavní soud restriktivně (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 214/2017 ze dne 14. února 2017), neboť výklad podmínek pro přiznání bezplatné obhajoby je založen na širokém uvážení obecných soudů. Ústavní soud zasáhne teprve, zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, vyskytne-li se zjevný logický rozpor nebo postrádá-li rozhodnutí srozumitelná kritéria.
7. V projednávané věci stěžovatelka předložila okresnímu soudu svoji měsíční finanční bilanci, informaci o zdravotním stavu a věku - s tím, že jejím jediným příjmem je starobní důchod. Okresní soud na základě toho uzavřel, že částka, která stěžovatelce měsíčně zbývá na hrazení nepravidelných výdajů (5700 Kč), je dostačující a není důvod aplikovat výjimečný institut pomoci osobám skutečně nemajetným. Tento závěr považoval stížnostní soud za správný a reagoval i na stěžovatelčin odkaz na nález sp. zn. IV. ÚS 2198/22 , který nepovažoval s ohledem na konkrétní okolnosti za případný.
8. Podmínky, za nichž lze uplatnit právo na bezplatnou obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy) upravuje § 33 odst. 2 trestního řádu, podle kterého musí obviněný osvědčit, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, případně tato skutečnost může vyplynout ze shromážděných důkazů (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1900/12 ze dne 22. srpna 2013). V projednávané věci obecné soudy dostatečně prověřily poměry stěžovatelky a uzavřely, že má dostatek prostředků na úhradu své obhajoby. Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zajištuje každému, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud, nikoli, že rozhodnutí musí odpovídat jeho očekávání; přesto stěžovatelka svoji ústavní stížnost založila jen na prostém nesouhlasu se závěry obecných soudů.
9. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu