Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GRATO spol. s r. o., IČ 410 33 281, se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2012, čj. 181 EC 456/2010-38, za časti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá ústavní stížností výrok II. tohoto rozsudku; tvrdí, že jím byla porušena její základní práva.
Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na usnesení ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 44/12 ; usnesení ze dne 26. března 2012; sp. zn. IV. ÚS 985/12 ; usnesení sp. zn. I. ÚS 1498/12 ze dne 16. 5. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 1352/12 ze dne 16. 5. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 1340/12 ze dne 16. 5. 2012; usnesení sp. zn. I. ÚS 1461/12 ze dne 16. 5. 2012 a řadu dalších, která všechna jsou stěžovatelce známa.
Ústavní soud dále odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se okresní soud řádně vypořádal se vzniklou procesní situací. Okresní soud nepovažoval žádné náklady, které stěžovatelce v tomto řízení vznikly, za účelně vynaložené, neboť proti témuž žalovanému již dvakrát pohledávku z titulu jízd bez platného jízdního dokladu uplatnila. Vzhledem k tomu, že pohledávku uplatněnou v tomto i v předchozím řízení získala na základě stejných smluv o postoupení pohledávek, nic jí nebránilo v tom, aby obě pohledávky uplatnila jednou žalobou, s kterou by byly spojeny jedny náklady.
Náklady, které stěžovatelce vznikly v tomto řízení, proto nejsou účelně vynaložené a soud je stěžovatelce nepřiznal. Ústavní soud považuje tuto argumentaci za přiléhavou a z ústavního hlediska nemá, co by jí vytkl. Lze k ní dodat pouze tolik, že postup stěžovatelky, která vůči témuž dlužníku nabyla několik pohledávek a každou přitom uplatňuje samostatnou žalobou, a to zjevně za tím účelem, aby se několikrát obohatila na náhradě nákladů řízení, není ve své podstatě ničím jiným, než zneužitím práva, které explicitně zakazuje § 2 o.
s. ř. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 23. července 2012
Vojen Güttler předseda senátu