Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. et Mgr. Tomášem Chlebkem, advokátem se sídlem Lesní 1828, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2025 č. j. 21 Co 47/2025-513 a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 0 P 11/2020-468, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a K. J. a nezletilého M. B., zastoupeného opatrovníkem městem Břeclav, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud v nyní řešeném případě posuzuje zejména, zda obecné soudy dbaly nejlepšího zájmu dítěte a procesních práv otce při vydání rozhodnutí o styku otce s nezletilým a výši výživného.
2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka. Okresní soud v Břeclavi rozhodoval o změně úpravy péče o nezletilého, změně úpravy styku s nezletilým a o změně výše výživného. Okresní soud zamítl návrh otce na změnu péče o nezletilého (výrok I), změnil výši výživného (výrok II), uložil otci povinnosti uhradit nedoplatek na výživném (výrok III), rozhodl o změně úpravy styku otce s nezletilým pro období prázdnin a prostřednictvím mobilního telefonu (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V). Pro nynější řízení je podstatné především, že výrokem II okresní soud změnil výši výživného pro období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2021 na částku 3 000 Kč měsíčně, pro období od 1. 5. 2024 na částku 5 000 Kč měsíčně a od právní moci rozsudku o změně styku na částku 6 000 Kč měsíčně. Výrokem III uložil otci povinnost uhradit nedoplatek na výživném ve výši 24 000 Kč za období od 1. 12. 2020 do 30. 11. 2024. Výrokem IV mimo jiné stanovil, že otec je oprávněn se stýkat s nezletilým prostřednictvím mobilního telefonu každou středu od 18:00 do 18:30 hodin. Ve zbylých podrobnostech odkazuje Ústavní soud na výrokovou část napadeného rozsudku.
3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali otec i matka nezletilého. Otec se odvolal proti výrokům III a IV. Nesouhlasil s platebním místem zaplacení nedoplatku na výživném. Také se vymezil vůči úpravě styku v části komunikace na dálku. Krajský soud v Brně výrokem I. změnil výši výživného pro období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2021 na částku 3 500 Kč měsíčně, od 1. 5. 2024 na částku 6 500 Kč měsíčně a od právní moci rozsudku o změně styku na částku 7 000 Kč měsíčně. Změnil proto výši nedoplatku na výživném z 24 000 Kč na 51 000 Kč (výrok II). Rovněž změnil místo převzetí a odevzdání nezletilého pro účely osobního styku s otcem. Ve zbylém rozsahu ve věci úpravy styku rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok IV).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s rozhodnutím obecných soudů o výši výživného, nedoplatku na něm a o úpravě styku prostřednictvím komunikace na dálku. Namítá, že obecné soudy porušily jeho právo na rodinný život (čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), právo na péči o dítě a o jeho výchovu (čl. 32 odst. 4 Listiny se spojení s čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), zákonnou garanci ochrany rodičovství (čl. 32 odst. 1 Listiny) a princip nejlepšího zájmu dítěte. Učinily tak zejména tím, že nezohlednily vysoké cestovní náklady, čas a energii, které stěžovatel vynaložil na realizaci styku s nezletilým, kterého si vyzvedával v bydlišti matky v období od května 2024 do května 2025. Úprava nepřímého styku s nezletilým formou komunikace na dálku v rozsahu půlhodiny týdně je podle stěžovatele nepřiměřeným a diskriminujícím zásahem.
5. Ústavní stížnost je přípustná. Byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen a před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
8. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda veškerá rozhodnutí v tomto smyslu soudy náležitě odůvodnily [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
9. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal.
10. Ústavní soud připomíná, že nejlepší zájem dítěte je flexibilní koncept. Vždy musí být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází. Pozornost je třeba věnovat jeho osobním poměrům, situaci a potřebám [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. června 2017 (N 116/85 SbNU 879), bod 30]. Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1328/20 ze dne 28. července 2020 (N 157/101 SbNU 98)].
11. Námitky, které stěžovatel uplatňuje, zůstávají v rovině podústavního práva. Stěžovatel je již v předcházejícím řízení uplatnil a obecné soudy měly možnost se s nimi vypořádat. Okresní soud provedl dokazování a zjistil potřeby a osobní preference nezletilého i stran nepřímého styku s otcem (viz body 15, 16 a 42 napadeného rozsudku okresního soudu). Tyto závěry k odvolání otce zkoumal i krajský soud. Shledal, že 30 minut týdně, jako povinné minimum, považuje za zcela přiměřené a odpovídající věku a rozumové vyspělosti nezletilého. Pokud bude nezletilý sám chtít, nic mu nebrání stěžovatele kontaktovat v širším rozsahu. Nelze však po něm požadovat, aby byl v podstatě každý den v podvečer připraven k nepřímému kontaktu s otcem prostřednictvím komunikace na dálku (viz bod 13 napadeného rozsudku krajského soudu).
12. Stěžovatel také namítal, že stanovením výživného na 5 000 Kč a následně na 6 500 Kč za období od 1. 5. 2024 obecné soudy porušily princip rovnoměrného vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s rodičem. Podle stěžovatele nepochopitelně navýšily tuto částku, i když to v tomto období to byl pouze on, kdo nesl všechny náklady spojené s realizací styku s nezletilým. Ústavní soud shledal i tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
13. Ústavní soud v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost obecně vyžaduje, aby tyto překážky byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, resp. aby oba rodiče museli při rozvržení povinností spjatých se stykem vynaložit nejen přibližně stejnou finanční částku, ale rovněž museli na překonání vzdálenosti rovnoměrně vynaložit svoji energii a čas (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2996/17 , bod 35, příp. nález sp. zn. III.
ÚS 1279/21 , bod 17). To krajský soud reflektoval a upravil místo převzetí nezletilého pro realizaci styku s otcem tak, že se oba rodiče podílejí na nákladech s tím spojených (viz bod 13 napadeného rozsudku krajského soudu). Rovněž reflektoval, proč takové řešení nebylo v předcházejícím období možné (nízký věk dalšího dítěte matky). S ohledem na změnu místa předávání došlo ke zvýšení výživného stěžovateli na 7 000 Kč od právní moci rozsudku o změně úpravy styku. Zpětné zvýšení výživného za období od 1.
5. 2024 odůvodnily obecné soudy zvýšením příjmů stěžovatele z 28 000 Kč měsíčně na 44 000 měsíčně (viz bod 44 napadeného rozsudku okresního soudu a bod 11 napadeného rozsudku krajského soudu).
14. Ústavní soud neshledává na tomto zdůvodnění ani na procesním postupu obecných soudů nic protiústavního. Nelze mít za to, že by soudy porušily hmotně právní či procesně právní předpisy způsobem, který by měl za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
15. Ústavní soud si je vědom složité situace obou rodičů, stěží lze však očekávat, že by soudy nahradily plně dohodu rodičů a harmonicky upravily rodinný život uspokojující všechny členy rodiny. Krajský soud i okresní soud měly rozsah stávající úpravy styku stěžovatele s nezletilým za postačující a své závěry odůvodnily, rovněž podrobně zdůvodnily stanovení konkrétní výše výživného; Ústavnímu soudu se přitom nejeví, že by tyto závěry byly extrémní a postrádající zcela svůj podklad v obsahu spisu. Jak již bylo shora uvedeno, Ústavní soud není povolán provádět své vlastní hodnocení skutkových zjištění, nahrazovat činnost obecného soudu a prezentovat své vlastní názory na meritum věci, jež se netýkají ústavněprávního přezkumu a jeho Ústavou vymezeného postavení v rámci soudní moci.
16. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu