Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Kresťanové o ústavní stížnosti Lenky Matlákové, zastoupené JUDr. Pavlem Novotným, advokátem se sídlem Bezručova 705/4, Svitavy, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 72/2024-94 ze dne 20. 3. 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 22 C 379/2023-67 ze dne 28. 12. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a obchodní společnosti Allianz pojišťovny, a.s. jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Včasnou ústavní stížností, která splňuje i ostatní procesní předpoklady řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení svého práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 8 vůči vedlejší účastnici řízení domáhala zaplacení 200 000 Kč a úroků z prodlení v celkové výši 36 657,53 Kč, a to z titulu pojistného plnění. Právo z pojistné smlouvy, jejíž součástí bylo i úrazové pojištění, vzniklo stěžovatelce na základě smrti jejího manžela Ing. Pavola Matláka, která nastala v důsledku autonehody dne 10. 9. 2021. Stěžovatelka uplatnila u vedlejší účastnice své právo dne 27.
9. 2023, žalobu podala 31. 10. 2023. Vedlejší účastnice poukázala dne 30. 11. 2023 částku 200 000 Kč na účet stěžovatelky. Stěžovatelka dne 8. 12. 2023 vzala žalobu co do částky 200 000 Kč zpět a obvodní soud řízení v tomto rozsahu zastavil (I. výrok napadeného rozsudku). Obvodní soud stěžovatelce nepřiznal požadované úroky z prodlení a II. výrokem téhož rozsudku žalobu stěžovatelky v této části zamítl. Třetím výrokem uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 300 Kč a IV.
výrokem rozhodl, že se stěžovatelce vrací část soudního poplatku ve výši 4 336 Kč.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil II. a III. výrok rozsudku obvodního soudu. Dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení před obvodním soudem pouze tak, že její výše představuje 4 567 Kč a uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč. V pojistné smlouvě bylo uvedeno, že vedlejší účastnice stěžovatelce poskytne plnění v případě smrti zemřelého nejpozději do 12 měsíců od okamžiku úrazu. Obecné soudy však dospěly k závěru, že gramatický výklad předmětného ustanovení je v rozporu s výkladem logickým, teleologickým a systematickým.
Proto pro určení splatnosti použily § 2798 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož není-li splatnost pojistného plnění ujednána, je splatné do patnácti dnů ode dne skončení šetření. Městský soud shrnul, že k "odchylné dohodě smluvních stran o splatnosti pojistného plnění však v dané věci nedošlo. [...] Skutečná vůle žalované, jak ji ostatně vyjádřila ve svých procesních stanoviscích, byla v daném případě v rozporu s jazykovým zněním ustanovení. [...] Logickým výkladem lze dospět pouze k závěru, že 12 měsíční lhůta počítaná od úmrtí pojištěného zde nemůže mít význam splatnosti pojistného plnění, neboť by ve svém důsledku mohla znamenat, že splatnost nastane ještě dříve, než byla pojistná událost oznámena, resp. než bylo uplatněno oprávněnou osobou právo na pojistné plnění."
4. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozsudky bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, protože obecné soudy nesprávně posoudily splatnost pohledávky z pojistné smlouvy. Stěžovatelka má především za to, že měl být podle občanského zákoníku zvolen takový výklad, který jde v případě pochybností k tíži toho, kdo jej užil poprvé, což byla vedlejší účastnice. Dále stěžovatelka namítá, že svůj nárok neuplatnila dříve proto, že o něm neměla vědomost. Uplatnila ho až v situaci, kdy ji na něj upozornil její právní zástupce, a to v souvislosti s uplatňováním jiného nároku vyplývajícího z dané smlouvy. Vedlejší účastnice přitom měla na základě likvidace související pojistné události vědět o smrti manžela navrhovatelky.
5. Dále stěžovatelka namítá, že do jejího práva bylo zasaženo také výrokem o náhradě nákladů řízení, neboť obecné soudy nezohlednily všechny okolnosti případu. Podle stěžovatelky nebyla žaloba podána předčasně, naopak si vedlejší účastnice počínala liknavě. Vedlejší účastnice stěžovatelce neposkytla plnění ve lhůtě 30 dnů, kterou si v odpovědi na předžalobní výzvu sama určila, nýbrž až v průběhu soudního řízení.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní stížnost se týká výroků o peněžitém plnění ve výši tzv. bagatelní, u níž právní úprava nepřipouští dovolání. Podle ustálené praxe Ústavního soudu platí, že pokud je žalované plnění bagatelní, zakládá to bez dalšího důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji naopak v ústavní rovině významnou činí (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. 4. 2021 nebo sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014).
8. Zároveň Ústavní soud připomíná, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatelky.
9. Podstata ústavní stížnosti se nevymyká postulátům uvedeným v předchozích dvou bodech, pročež nemá ústavněprávní rozměr. Napadená rozhodnutí jsou založena na výkladu běžného zákona, který nemá průmět do stěžovatelčiných základních práv a svobod. Proto je tento právní výklad zcela v pravomoci obecných soudů a Ústavní soud do něj nemůže zasahovat. Obecné soudy jasně a zřetelně vysvětlily, z jakého důvodu při výkladu pojistné smlouvy nepostupovaly podle gramatického výkladu. Dospěly k tomu, že logickou metodou výkladu je nutné shledat, že 12 měsíční lhůta počítaná od úmrtí zemřelého nemůže být ujednáním splatnosti pojistného plnění odchylně od zákona, neboť by ve svém důsledku mohla znamenat, že splatnost nastane před oznámením události, což by vedlo k absurdním důsledkům.
Obecné soudy svou právní kvalifikaci řádně odůvodnily, mimo jiné také poukazy na systematickou a teleologickou metodu výkladu, jejichž použití vedlo ke shodným závěrům jako těm výše uvedeným (blíže srov. bod 12 rozsudku městského soudu a bod 27 rozsudku obvodního soudu).
10. Aplikace stěžovatelkou navržených ustanovení, tedy § 557 ve spojení s § 1812 odst. 1 občanského zákoníku, nastává v případě, nelze-li příslušné ujednání jednoznačně vyložit ani za použití dalších výkladových metod (srov. bod 13 rozsudku Městského soudu v Praze). Jelikož pojistné podmínky ani pojistná smlouva samotná neobsahují jiná ujednání o splatnosti pojistného plnění, aplikovaly obecné soudy § 2798 odst. 1 občanského zákoníku v souladu s ústavním pořádkem.
11. Zjevně neopodstatněná je také námitka o protiústavnosti výroků o náhradě nákladů řízení. Ústavní soud připomíná, že se k problematice rozhodnutí o nákladech řízení setrvale staví nanejvýš zdrženlivě a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Tento přístup pramení z přesvědčení, že ačkoli se i rozhodnutí o nákladech řízení mohou citelně dotknout majetkové sféry účastníka řízení, jde ve vztahu k věci samé o otázku významově jednoznačně podružnou, která tak obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod jednotlivců (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 či usnesení sp. zn. I. ÚS 30/02 ze dne 4. 2. 2003 a další).
12. Obecné soudy vyložily, že zastavení předčasně podané žaloby stěžovatelkou nelze klást za vinu vedlejší účastnici, a použily relevantní zákonnou úpravu. Vzhledem k časovým souvislostem věci, naznačeným výše, v tom Ústavní soud prismatem omezeného ústavněprávního přezkumu neshledává porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2024
Jan Wintr, v. r. předseda senátu