Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., právně zastoupeného Mgr. Terezou Krákorovou, advokátkou, se sídlem Navrátilova 675/3, Praha 1, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. března 2025 č. j. 19 Co 2101/2024-425, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a D. B. a M. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. V posuzované věci rozhodovaly obecné soudy o návrhu otce (stěžovatele) i matky (vedlejší účastnice D. B.) na změnu úpravy poměrů k nezletilé M. B. Výrokem II rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 3. 2025 č. j. 19 Co 2101/2024-425, byla nezletilá svěřena do střídavé péče rodičů tak, že v péči stěžovatele je v každém sudém týdnu od pondělí od 8:00 hodin do středy do 8:00 hodin a od pátku od 8:00 hodin do neděle do 18:00 hodin a v péči matky je v sudém týdnu od středy 8:00 hodin do pátku do 8:00 hodin a od neděle 18:00 hodin, celý lichý týden do pondělí 8:00 hodin v následujícím sudém týdnu. K předání nezletilé má docházet v 8:00 hodin prostřednictvím školského zařízení a v případě uzavření školského zařízení nebo nebude-li nezletilá ve školském zařízení přítomna a v neděli v sudém týdnu v 18:00 hodin v místě předávajícího rodiče. Napadeným výrokem II dále krajský soud rozhodl o péči o nezletilou v době letních prázdnin a vánočních svátků. Dalšími výroky pak krajský soud rozhodoval o výživném. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že ve vzájemných vyhrocených konfliktních situacích (rodiče na sebe podívají trestní oznámení, dochází k zásahům policie a výraznému zhoršení jejich jednání při předání nezletilé) bylo nutno shledat změnu poměrů a tedy předchozí dohodu uzavřenou rodiči změnit. Pokud jde o přání nezletilé prezentované matkou (být v péči matky), krajský soud toto nemohl zcela převzít, protože nezletilá není dostatečně rozumově a emocionálně vyspělá, aby její přání mohlo být zásadním vodítkem. Navíc z vyjádření opatrovníka vyplynulo, že nezletilá se jeví být v péči stěžovatele spokojená. Vzhledem k tomu a s cílem minimalizovat kontakt rodičů při předávání rozhodl krajský soud o úpravě péče tak, jak je uvedeno výše. Krajský soud neshledal změnu poměrů, která by měla vést k rozšíření péče stěžovatele, kterého se tento domáhal. Asymetrická střídavá péče začala být realizována v rozsahu, jak nyní probíhá, až od září 2024 a v zájmu nezletilé je, aby došlo ke stabilizaci jejích poměrů.
3. Proti výroku II rozsudku krajského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. Namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s argumenty a důkazy svědčícími pro ustanovení symetrické střídavé péče v režimu střídání po týdnu. Stěžovatel poukázal na to, že opatrovník při jednání u odvolacího soudu výslovně navrhnul, aby nezletilá byla svěřena do symetrické střídavé péče s režimem střídání po týdnu. Krajský soud nedostatečně zdůvodnil, z jakého důvodu nelze střídavou péči rozšířit na symetrickou. V rozporu s nejlepším zájmem nezletilé soudy upozadily v jejím životě otcovský element. Dále stěžovatel namítnul, že krajský soud rozhodl v rozporu s časovými možnostmi stěžovatele. Hrozí, že s ohledem na služby v jeho zaměstnání nebude v určitých případech schopen včas nezletilou v bydlišti matky nezletilé převzít. Termín předávání v pondělí v 8:00 hodin byl navíc určen jinak, než jak zněla (vzácná) dohoda rodičů nezletilé.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přehodnocování závěrů obecných soudů ve věcech úpravy péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek náleží především obecným soudům, které vynášejí skutkové závěry z bezprostřední blízkosti, na základě bezprostředního vnímání důkazů. Ústavnímu soudu nepřísluší suplovat roli další přezkumné instance, rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní. K ničemu takovému v této věci nedošlo.
6. Ačkoli Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě označuje střídavou péči za výchozí model, z žádného nálezu nelze dovodit, že by tímto výchozím modelem měla být jeho symetrická varianta (tedy rozložená 50:50). Naopak Ústavní soud výslovně připustil, že střídavá péče může být rozložena asymetricky. Jakékoli uspořádání poměrů dítěte, tedy i střídavá péče s jejími konkrétními parametry, však musí být v jeho nejlepším zájmu (nález ze dne 5. 2. 2025 sp. zn. I. ÚS 2364/24 , body 34 a 35) ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
7. Z napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že model asymetrické střídavé péče vychází z dohody stěžovatele a matky nezletilé, přičemž původní rozsudek, kterým o ní bylo rozhodnuto, nabyl právní moci 12. 3. 2024. Vzhledem k tomu krajský soud zcela pochopitelně uzavřel, že od dohody rodičů na asymetrické střídavé péči ještě neuplynul dostatek času a není v nejlepším zájmu nezletilé, aby byl opětovně měněn režim, v rámci kterého je o ni pečováno. Na tom nic nemění ani vyjádření opatrovníka, na které odkazuje stěžovatel, neboť přednostním hlediskem při rozhodování o péči o dítě musí být nejlepší zájem dítěte, kterým se krajský soud řídil.
8. Pokud jde o námitky stěžovatele stran jeho časových možností při předávání nezletilé, tyto postrádají ústavněprávní rozměr. Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, jeho předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Krajský soud vzhledem ke konfliktům mezi rodiči rozhodl, že v nejlepším zájmu nezletilé je, aby k jejímu předávání docházelo prostřednictvím školského zařízení, přičemž zároveň v usnesení ze dne 22. 5. 2025 č. j. 19 Co 2101/2024-438, kterým rozhodoval o návrhu stěžovatele na opravu napadeného rozsudku, stěžovateli vysvětlil, že v napadeném rozsudku není žádná chyba, pokud mezi rodiči existuje dohoda o čase předávání nezletilé, mohou se jí řídit i bez rozhodnutí soudu. S tímto Ústavní soud souhlasí.
9. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu