Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. Romanem Kouckým, advokátem sídlem generála Svobody 339, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 18 Co 26/2024-1629 ze dne 29. 4. 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a dále a) J. K., b) nezletilé K. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ve věci péče soudu o nezletilou vedlejší účastnici ("nezletilá") je u Okresního soudu v Pardubicích ("okresní soud") vedeno řízení pod sp. zn. 13 P 105/2019. Péče o nezletilou byla naposledy upravena rozsudkem okresního soudu č. j. 13 P 105/2019-1037 ze dne 3. 8. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ("odvolací soud") č. j. 23 Co 285/2020-1135 ze dne 8. 4. 2021 tak, že nezletilá byla svěřena do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu a jako místo předávání bylo určeno bydliště stěžovatelky.
2. Okresní soud usnesením č. j. 13 P 105/2019-1588 ze dne 21. 12. 2023 zamítl návrh vedlejšího účastníka a) ("otec") na vydání předběžného opatření ve věci změny místa předávání nezletilé po ukončení péče v pátek sudého týdne prostřednictvím školního zařízení. K odvolání otce odvolací soud napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že rozsudek odvolacího soudu č. j. 23 Co 285/2020-1135 se ve výroku I ohledně střídavé péče mění jen ohledně místa předávání v pátek sudého týdne tak, že otec předá nezletilou v pátek sudého týdne v 8:00 hodin do školského zařízení, které navštěvuje, a nebude-li předání prostřednictvím školského zařízení možné, předá otec nezletilou stěžovatelce v 8:00 hodin v místě jejího bydliště.
3. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a zastoupená advokátem domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení (k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 4, čl. 91 odst. 2 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"), čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. Stěžovatelka namítá, že odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí nedostatečně, je nepřezkoumatelné, nesrozumitelné, nekoherentní a nemůže být vykonatelné. Školské zařízení nemůže nahradit rodičovskou odpovědnost, která se vykonává osobně. Odvolací soud nezohlednil komunikační problémy mezi rodiči, které okresní soud správně zahrnul do svých závěrů?, dále nevzal v úvahu dopady rozhodnutí na zájmy nezletilé ani to, že jeho rozhodnutí může její zájmy ohrozit. Stěžovatelce nebyla dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům a bylo jí odepřeno se proti rozhodnutí odvolacího soudu bránit, čímž byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Konečně stěžovatelka upozorňuje, že celá věc měla být řešena komplexně, nikoliv dílčím zásahem do existujících poměrů.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Rozhodnutí o předběžných opatřeních Ústavní soud věcně přezkoumává pouze výjimečně, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem. Proto je podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti, při němž zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl.
38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). V rozhodnutích týkajících se nezletilých musí být zároveň v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohledněn nejlepší zájem dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3184/23 ze dne 23. 1. 2024 a tam citovanou judikaturu; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud dospěl k závěru, že v rámci naznačených východisek napadené usnesení obstojí.
7. Stěžovatelka v podstatě brojí proti tomu, aby nezletilá byla předávána, bude-li to možné, prostřednictvím školy. Odvolací soud logicky a srozumitelně odůvodnil, že není racionální ani v zájmu nezletilé, aby byla předávána podle dosud upravených pravidel; vysvětlil, že otec dováží nezletilou v pátek ráno z H. do P. na školní vyučování a nezletilá na něj musí čekat do 15:00 hodin, aby ji otec vyzvedl a předal matce (do bydliště několik minut chůze od školy). Matka je přitom na rodičovské dovolené a bude na ní, kdy si nezletilou po vyučování vyzvedne, případně se s ní dohodne, že přijde domů sama, jak se zjevně děje v době, kdy je v péči matky. Ústavní soud nespatřuje v závěrech odvolacího soudu nic protiústavního, naopak se s nimi zcela ztotožňuje.
8. Podle Ústavního soudu nejsou opodstatněné námitky stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti, nesrozumitelnosti či nekoherenci napadeného usnesení, neboť splňuje veškerá kritéria plynoucí z ústavního pořádku. Stěžovatelka měla možnost se k odvolání otce vyjádřit, a také tak učinila. Skutečnost, že odvolací soud nezrušil rozhodnutí okresního soudu, ale změnil jeho rozhodnutí, není porušením dvojinstančnosti řízení, nýbrž účelným a hospodárným projevem jeho pravomoci. Ústavní soud naopak v minulosti kritizoval postup odvolacího soudu, který s přihlédnutím ke specifikům rodinných věcí nebyl dostatečně flexibilní a rychlý (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3399/23 ze dne 28. 2. 2024). Z povahy předběžného opatření také vyplývá, že v řízení o něm nemůže být věc řešena komplexně a úplně - od toho je právě řízení ve věci samé, které v současnosti probíhá u okresního soudu.
9. Stěžovatelčina námitka nevykonatelnosti předávání nezletilé K. prostřednictvím školského zařízení je rovněž nepřípadná. Podle Ústavního soudu především není zřejmé, v čem má nevykonatelnost tohoto způsobu předávání nezletilé spočívat. Předávání nezletilé prostřednictvím školy, do které dochází (a která je od bydliště stěžovatelky několik minut chůze), se jeví rozumným a adekvátním uspořádáním poměrů týkajících se nezletilé, v němž již v minulosti Ústavní soud neshledal nic protiústavního (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3247/19 ze dne 18. 12. 2019 či usnesení sp. zn. III. ÚS 2886/23 ze dne 9. 1. 2024).
10. K vytýkanému nezohlednění komunikačních obtíží mezi rodiči již odvolací soud uvedl, že veškeré informace si mohou rodiče sdělit i jinou formou, než při osobním styku. Ani Ústavnímu soudu není zřejmé, jak by mohl nucený "neefektivní" způsob předávání nezletilé bránit napravení hlubokých neshod mezi rodiči, kteří zjevně nejsou schopni překonat své rozepře a jednat skutečně v nejlepším zájmu nezletilé; žádné soudní rozhodnutí jim k harmonickému vztahu nepomůže. Žádat (až) od Ústavního soudu, aby za rodiče řešil, zda má být nezletilá předávána ve škole nebo v bydlišti matky, se jeví spíše jako absurdní a v napadeném rozhodnutí lze jen stěží nalézt jakýkoliv ústavněprávní rozměr.
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu