Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2006, čj. 8 Co 708/2005 - 127, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože krajský soud jednal v jeho nepřítomnosti. Neakceptoval jeho omluvu z jednání, jelikož nedoložil své tvrzení o předvolání k jinému soudu. Stěžovatel obdržel předvolání k jinému soudnímu jednání předtím, než jej dostal od krajského soudu, jeho omluva byla včasná a konkretizovaná. Žádný zákon nestanoví povinnost zasílat spolu s omluvou předvolání k dříve nařízenému jednání. Krajský soud tak absolutizoval přednost rychlosti řízení před právem stěžovatele být u odvolacího jednání osobně přítomen a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Jestliže krajský soud za situace, kdy žaloba stěžovatele byla okresním soudem zamítnuta pro nedostatek aktivní i pasivní legitimace účastníků řízení (stěžovatele i žalovaných) a kdy stěžovatel opakovaně žádal o odročení jednání, nevyhověl jeho omluvě a jednal v jeho nepřítomnosti, neporušil tím ústavně zaručená základní práva stěžovatele ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, ani čl. 4 odst. Listiny. Postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 OSŘ, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Je sice pravda, že žádný zákon nestanoví povinnost zasílat, spolu s omluvou, předvolání k dříve nařízenému jednání u jiného soudu, jak uvádí stěžovatel, ale je povinností účastníka řízení doložit tvrzené skutečnosti, zejména za situace, kdy je žádáno o odročení jednání opakovaně. Bylo jen na rozhodnutí stěžovatele, kterému soudnímu jednání dá přednost.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta.
Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že v této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2007
Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu