Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti stěžovatelů a) obchodní společnosti AVIM PRAHA s.r.o. se sídlem Sokolovská 352/23, Praha 8, a b) spolku HABEAS CORPUS se sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupených JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, proti usnesením Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 144/2023-138 ze dne 4. 5. 2023 a Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 15 EXE 1452/2022-111 ze dne 15. 2. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka a) byla v postavení povinné účastnicí exekučního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") pod v záhlaví uvedenou spisovou značkou. Stěžovatel b) podal obvodnímu soudu návrh na vstup do tohoto řízení jako vedlejší účastník. Obvodní soud tento návrh v záhlaví uvedeným usnesením zamítl, neboť dospěl k závěru, že právní úprava neumožňuje vstup osoby do exekučního řízení v postavení vedlejšího účastníka. K odvolání stěžovatelů potvrdil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví označeným usnesením usnesení obvodního soudu, neboť se s jeho právním závěrem zcela ztotožnil.
2. Proti v záhlaví označeným usnesením stěžovatelé brojí ústavní stížností, neboť mají za to, že jimi byly porušeny čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13, čl. 14 a čl. 53 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, dále čl. 14 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i čl. 41 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti mimo jiné uvedli, že proti usnesení městského soudu podali současně také dovolání. Nicméně dospěli k závěru, že oprávnění stěžovatele b) podat dovolání je velmi sporné, neboť toto právo nedopadá na vedlejšího účastníka řízení, pročež podávají také "přímo" ústavní stížnost. Přípustnost ústavní stížnosti je podle stěžovatelů dána také tím, že "významná část české justice a státní správy díky neprovedené debolševizaci v 90. letech minulého století uvízli (sic) v dogmatech minulého století, tato dogmata již v dnešní době nemají místo, jsou brzdou rozvoje společnosti a příčinou porušování základních lidských práv a svobod [...]". Rozhodnutí obecných soudů stěžovatelé považují za dogmatická, rozporná se zákonem a diskriminační.
4. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat hodnocením věci samé, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost však obsahuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
5. Ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona).
7. V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
8. V posuzované věci byla ústavní stížnost podána za situace, kdy v řízení nebylo dosud vydáno konečné rozhodnutí. Posuzovaná věc se nachází ve fázi řízení před Nejvyšším soudem poté, co stěžovatelé, jak sami přiznávají, podali proti usnesení městského soudu dovolání. V daném procesním stadiu není Ústavní soud v rámci své Ústavou a zákonem o Ústavním soudu stanovené pravomoci povolán vyvozovat žádné závěry k námitkám předestřeným v ústavní stížnosti.
9. Ke stěžovateli uvedené nejistotě o oprávněnosti podat dovolání lze uvést, že ač tato obava panuje pouze u stěžovatele b), podali ústavní stížnost oba stěžovatelé společně. V každém případě však může podat dovolání stěžovatelka a), čímž je procesní obrana proti nepříznivému rozhodnutí, které se týká stěžovatele b), zachována, což také učinila. Oba stěžovatelé nadto byli městským soudem v napadeném usnesení poučeni, že proti němu mohou podat dovolání. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že odmítne-li nadřízený soud opravný prostředek - podaný na základě důvěry navrhovatele v nesprávné poučení - z důvodu zákonné neoprávněnosti nebo nepřípustnosti, je zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutím soudů nižších stupňů [viz např. nález sp. zn. II.
ÚS 1331/07 ze dne 27. 11. 2007 (N 207/47 SbNU 255)]. I kdyby tedy stěžovatel b) nebyl oprávněn podat dovolání a Nejvyšší soud je z tohoto důvodu odmítl, mohou stěžovatelé nyní uplatněné námitky na svou obranu vznést i v případném budoucím řízení o ústavní stížnosti. Avšak až tehdy, bude-li jejich dovolání odmítnuto nebo zamítnuto, tedy po konečném rozhodnutí ve věci, nebude-li náprava před jinými orgány již možná.
10. Lze tudíž shrnout, že zde není dáno pravomocné rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, které by bylo schopno samo o sobě zasáhnout do základních práv nebo svobod stěžovatelů, a bylo tak způsobilé k přezkumu Ústavním soudem v mezích jeho pravomoci. Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. srpna 2023
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj