Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. O., zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, Jesenická 1757/5, Bruntál, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2019, č. j. 1 T 48/2017-395, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, č. j. 4 To 292/2019-423, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 4 Tdo 444/2020-468, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybnil skutková zjištění obecných soudů týkající se měření neoprávněně odebraného proudu. Zavinění a výše škody byly odvozeny z toho, že měřící zařízení vykázalo naměřené hodnoty el. proudu, které odpovídaly příkonu v domě umístěného elektrokotle. Stěžovatel namítl, že u hlavního líčení nebylo objektivně prokázáno tvrzení svědka K. o hodnotách elektrického proudu naměřeného v jednotlivých fázích vedení. Rovněž nebylo prokázáno, že měření bylo provedeno certifikovaným měřidlem. Pro objektivní rozhodnutí považuje stěžovatel za zásadní, zda-li bylo měření provedeno měřidlem odpovídajícím zákonu. Jeho požadavku nebylo vyhověno, neboť protokol ze státní zkušebny k měřidlu předložen nebyl. Stejně tak žádným listinným důkazem nebylo prokázáno, že by na použitém měřidle byl vylepen zákonu odpovídající znak státní zkušebny. Přesto z takto zjištěných údajů o měření proudu byl učiněn závěr o vině a výši způsobené škody.
Shora řečené platí i pro hodnocení důkazů a konstrukci skutkového stavu. Tuto pravomoc mají obecné soudy a Ústavní soud je do ní oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémních rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním. Žádná z těchto podmínek však v tomto případě nebyla splněna.
Stěžovateli je třeba dát zapravdu v tom smyslu, že se obecné soudy blíže nezabývaly otázkou certifikovaných měřidel, nicméně jejich závěr o vině stěžovatele lze považovat s ohledem na ostatní provedené důkazy za spolehlivě zjištěný. Samotná výše způsobené škody je sice podstatná, ovšem objektivně prakticky nezjistitelná. Soudem stanovená výše škody může být z povahy věci považována jen za přibližnou, nikoliv objektivně zjištěnou. Stěžovatel přitom netvrdí, že by se soudem uložená náhrada škody vymykala z rámce předchozích plateb (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15 ). K objektivní odpovědnosti odběratele za neporušenost měřícího zařízení lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06
.
Ústavní soud odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů považuje za logické a neodporující žádné z ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení podle hlavy páté Listiny. Na tyto závěry lze tedy v podrobnostech odkázat. Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu