Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti společnosti Electra Tours s. r. o., Vodičkova 736/17, Praha 1, právně zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem Bělohorská 163/185, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017 č. j. 33 Cdo 1055/2017-89, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016 č. j. 29 Co 220/2016-70 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2016 č. j. 27 C 12/2015-37, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
K odvolání stěžovatelky změnil Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl co do částky 8.995 Kč. Ve zbytku byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Odvolací soud přitom vyšel z úvahy, že žalobce strávil v podmínkách nedůstojného ubytování maximálně 3x12 hodin v prvých třech dnech pobytu, že ve zbývajícím čase využíval jinak odpovídající služby hotelu včetně stravování a plážových služeb, a že proto odpovídající kompenzaci ve vztahu k míře možného a opodstatněného nenaplněného očekávání lze považovat částku 8.995 Kč, tj. 1/4 zaplacené ceny zájezdu. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, neboť stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Stěžovatelka je toho názoru, že napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou předvídatelná a jsou v rozporu s principem právní jistoty. Některé provedené důkazy nebyly v odůvodnění rozsudků zmíněny. Hodnocení zájezdu je postaveno na subjektivním pocitu, který závisí na osobnostní charakteristice jednotlivce. Obecné soudy vycházely při určení slevy z celkové ceny zájezdu, bez přihlédnutí k tomu, že reklamovaná vada zájezdu se týkala pouze části služeb sjednaných Smlouvou o zájezdu. Obecné soudy skutkový stav nezjistily úplně. Tím mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces, jež je stěžovatelce garantovaný čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V projednávaném případu vyšel Ústavní soud z toho, že dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, neboť stěžovatelka řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. To má důsledky pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, neboť v takovém případě je třeba na dovolání pohlížet, jako by nebylo podáno vůbec. To pak činí ústavní stížnost proti rozsudkům městského a obvodního soudu, jež předcházela podání dovolání, nepřípustnou pro nevyčerpání opravného prostředku řádným způsobem (viz blíže usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 200/16 ).
Dovolání stěžovatelky nepředstavuje efektivní vyčerpání procesního prostředku k ochraně jejího práva (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Požadavek vyčerpat procesní prostředek není splněn již tím, že řízení o něm bylo zahájeno, ale zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, což v prvé řadě předpokládá, aby dovolání obsahovalo řádnou argumentaci ve vztahu k jeho přípustnosti, což se v daném případě nestalo. Podání vadného dovolání též nelze postavit na roveň situaci popsané v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tj. že mimořádný opravný prostředek byl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení orgánu, který o něm rozhoduje, neboť stěžovatel svým nesprávným postupem neumožnil dovolacímu soudu zvažovat přípustnost dovolání. Z těchto důvodů nemohlo dojít napadeným usnesením Nejvyššího soudu k zásahu do stěžovatelčiných základních práv.
Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka ve svém dovolání dostatečně určitě nevymezila předpoklady přípustnosti svého dovolání; Nejvyšší soud proto neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelky, odmítl-li dovolání jako nepřípustné.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v části směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2017
Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu