Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Mikundou, advokátem v Kopřivnici, Štefánikova 1074, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 57 Co 694/2006-59 ze dne 29. 3. 2007 a proti rozsudku Okresního soudu v Opavě č.j. 13 C 174/2005-32 ze dne 1. 6. 2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Stěžovatel výslovně uvedl, že nenamítá nic proti skutkovým a právním závěrům, zjištěným obecnými soudy. Proto však tvrdí, že se obecné soudy dopustily chybného právního hodnocení v tom, že nerozlišily mezi vztahem vzniklým uzavřením kupní smlouvy mezi vedlejším účastníkem (jedním ze žalobců) a prodávajícími (zastoupenými stěžovatelem) na straně jedné a vztahem vzniklým na základě příkazní smlouvy mezi prodávajícími a stěžovatelem. V řízení před obecnými soudy namítal nedostatek aktivní legitimace (pozn.: správně pasivní), neboť nebyl účastníkem kupní smlouvy, která byla prohlášena za neplatnou, ale pouze zástupcem prodávajících, jemuž z uzavřené kupní smlouvy nevznikají přímá práva a povinnosti.
Dále stěžovatel prohlásil, že na jeho straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení na úkor vedlejších účastníků (žalobců), neboť žalovanou částku sice drží, ale jen jako náhradu hotových výdajů z právního vztahu ke svým zmocnitelům, s nimiž bylo dohodnuto, že si tuto částku rovnou ponechá místo toho, aby ji jim vydal a poté ji po nich znovu požadoval. Z odůvodnění napadených rozhodnutí není dostatečně zřejmé, proč soudy rozhodly tak, že k plnění zavázaly stěžovatele. Tím, že své rozhodnutí dostatečně neodůvodnily, zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
Vzhledem k tomu, že ve vyjádřeních obecných soudů nebyly obsaženy žádné skutečnosti, které by nevyplývaly již z napadených rozhodnutí, Ústavní soud k těmto vyjádření ve svém rozhodnutí nepřihlížel, ani je stěžovateli k event. replice nezasílal.
Okresní soud v Opavě napadeným rozsudkem č.j. 13 C 174/2005-32 ze dne 1. 6. 2006 žalobě vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit předmětnou částku 59.000,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění soud I. stupně uvedl, že stěžovatel jako obstaravatel uzavřel se žalobcem za prodávající kupní smlouvu, na základě níž převzal zálohu na kupní cenu ve výši 200.000,- Kč. Pro neplatnost této smlouvy vznikla povinnost tuto částku žalobci vrátit, povinným v tomto vztahu byli prodávající. Stěžovatel jim však zálohu nikdy nevyplatil, měl ji v době sporu u sebe, a proto povinnost tuto částku vrátit (i v důsledku zmocnění vystaveného prodávajícími) dopadá podle zásad bezdůvodného obohacení na stěžovatele, který z této částky žalobci nezaplatil žalovanou částku 59.000,- Kč jako zůstatek jeho nároku na vrácení zálohy kupní ceny.
Soud I. stupně tak dovodil pasivní legitimaci stěžovatele, neboť má u sebe majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud I. stupně se dále podrobně vypořádal se všemi námitkami, které byly v řízení uplatněny.
K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem č.j. 57 Co 694/2006-59 ze dne 29. 3. 2007 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí okresního soudu splňuje všechny náležitosti odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř. Soud I. stupně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav; provedenému dokazování a učiněným skutkovým zjištěním také zcela odpovídá závěr soudu I. stupně o skutkovém stavu věci. Odvolací soud přisvědčil i právním závěrům soudu I. stupně, jak jsou výše popsány.
Hlavní námitka stěžovatele spočívala v tom, že napadené rozsudky obecných soudů nejsou dostatečně odůvodněny a nelze z nich vyvodit, proč rozhodly tak, jak rozhodly. Poukázal v této souvislosti i na nálezy Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že je povinností obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit tak, aby byla vyloučena nahodilost a libovůle v jejich rozhodování. Ústavní soud námitce stěžovatele nepřisvědčil. Uvedené závěry jeho nálezů představují sice konstantní rozhodovací praxi, avšak v dané věci jim napadená rozhodnutí korespondují.
Soudy obou stupňů jasně a zcela přesně uvedly důkazy, z nichž při svých skutkových závěrech vycházely, a odůvodnily, proč k dalším důkazům nepřihlédly. Právní závěry, které pak na zjištěný skutkový stav aplikovaly, nejsou s těmito skutkovými zjištěními v nesouladu. Lze uzavřít, že obecné soudy v předmětné věci aplikovaly pouze podústavní právo, a to ústavně konformním způsobem. Jejich rozhodnutími proto nemohlo dojít k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud navíc poznamenává, že stěžovatel sám kromě obecné námitky o nedostatečném odůvodnění napadených rozsudků nic bližšího neuvádí.
Jedinou konkrétní námitkou byla námitka nedostatku vlastní pasivní legitimace, s níž se však obecné soudy obou stupňů dostatečně zabývaly a podrobně uvedly, proč pasivní legitimaci stěžovatele dovodily. Ani v tomto případě tedy o porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces hovořit nelze.
Za tohoto stavu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Pro úplnost Ústavní soud dodává - jak plyne ze soudního spisu - že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 4 To 241/2004, pro výše uvedené jednání uznán vinným trestným činem zpronevěry podle ust. § 248 odst. 1 2 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku. Nejvyšší soud dovolání proti uvedenému rozsudku odmítl. Usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. IV. ÚS 252/06 , byla ústavní stížnost proti všem napadeným rozsudkům (v dané trestní věci) odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2007
Vojen Güttler předseda senátu