Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) PaeDr. M. H. a 2) MUDr. P. H. a 3) Ing. V. H., všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2009, čj. 51 Co 611/2008 - 46, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2008, čj. 26 C 167/2008 - 34, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle stěžovatelů odvolací soud chybně neuložil, ve sporu neúspěšné straně, povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení se zdůvodněním, že vyjádření k odvolání strany ve sporu úspěšné je nehonorovatelným úkonem právní služby, neboť jsou v něm uvedeny stejné argumenty, jaké již byly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na současnou právní úpravu odvolacího řízení však v podstatě nelze v odvolacím řízení dokazovat a tvrdit něco jiného, než co bylo uvedeno před soudem prvního stupně.
Stěžovatelé tak měli povinnost vyjádřit se k odvolání žalobce, jejíž splněním jim vznikly náklady, které jsou po neúspěšném účastníku řízení (žalobci) oprávněni požadovat. Protiprávním rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě (dále "odvolací soud") tak bylo zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces.
Žalobce se poté, dne 21. 4. 2008, novou žalobou domáhal po stěžovatelích zaplacení částky 220.565,-- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud v Olomouci, usnesením ze dne 11. 8. 2008, čj. 26 C 167/2008 - 34, řízení zastavil z důvodu překážky věci pravomocně rozsouzené, vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek a uložil mu povinnost zaplatit stěžovatelům náklady řízení ve výši 65.255,- Kč. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě dne 29. 4. 2009, usnesením čj. 51 Co 611/2008 - 46, rozhodnutí okresního soudu, ve výroku o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku, potvrdil. Výrokem o nákladech řízení uložil žalobci povinnost zaplatit stěžovatelům 19.278,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Je proto zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a podle toho také rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé takové jednotlivé rozhodnutí. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl povahu běžného porušení jednoduchého práva, ale charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti, kdy by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu ze strany obecných soudů byl obsažen prvek svévole, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, přepjatého formalizmu nebo když příslušné závěry obecný soud nezdůvodní vůbec nebo zcela nedostatečně, případně uplatní-li důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají (srov. např. nález ze dne 8.
7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98 ; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98; nález ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. II. ÚS 444/01 , publ. tamtéž, sv. 24, č. 163).
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek stěžovatelů uplatněných v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv spatřují stěžovatelé v nákladovém výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo jejich vyjádření k odvolání žalobce s odkazem na jeho "neúčelnost" posouzeno jako nehonorovatelný úkon právní služby.
Podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"), v případě, že účastník měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jedná se o diskreční oprávnění soudu, do kterého se Ústavní soud necítí být oprávněn zasahovat. Jak stěžovatelé v ústavní stížnosti sami citují, Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se nepochybně může některého účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kriterií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé.
Proto jakkoliv je rozhodování o nákladech soudního řízení integrální součástí soudního řízení jako celku (nález sp. zn. I. ÚS 653/03 , ze dne 12. 5. 2004, dostupné na http://nalus.usoud.cz), nelze přehlédnout, že námitky, které stěžovatelé uplatnili v ústavní stížností, se týkají výkladu podzákonného předpisu, k němuž Ústavnímu soudu nepřísluší zaujímat stanoviska, neboť by tím v rozporu s Ústavou zasahoval do pravomoci obecných soudů. Nesouhlasí-li stěžovatelé s výrokem o náhradě nákladů řízení odvolacího soudu, představuje jejich nesouhlas pouhý odlišný názor na interpretaci podzákonného předpisu obecným soudem, který sám o sobě není způsobilý zasáhnout do jejich základních práv (srov. usnesení ze dne 12.
3. 2009 sp. zn. II. ÚS 3184/08 ).
Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobce měl s odvoláním proti nákladovému výroku v převážné části úspěch, a navíc i ke skutečnosti, že vyjádření stěžovatelů k podanému odvolání do výroku o zastavení řízení neobsahuje žádné nové skutečnosti, a bylo tedy neúčelné. Proto náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal podle § 142 odst. 2 OSŘ. Ústavní soud nezjistil v jeho postupu pochybení, které by mohlo představovat výše popsané "kvalifikované vady" takové intenzity, jež by ospravedlňovaly zrušení napadeného usnesení. Uplatněný výklad rozhodných procesních ustanovení odvolací soud rovněž adekvátně (logicky a srozumitelně) odůvodnil a nelze mu upřít racionální základnu a snahu o dosažení účelného a přiléhavého výsledku.
Z výše uvedených důvodů proto I. senát Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatelů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2009
František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu