Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti T. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, sídlem Türkova 2319/5b, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024 č. j. 7 Tdo 67/2024-1987, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2023 sp. zn. 9 To 27/2023 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2023 sp. zn. 42 T 4/2022, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a právo na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů vyplývá, že Nejvyšší soud napadeným usnesením rozhodoval o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného i o dovolání obviněného (nyní stěžovatele). Nejvyšší soud k dovolání nejvyššího státního zástupce zrušil v záhlaví označený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolání stěžovatele odmítl. Rozhodl též o vazbě stěžovatele, proti tomuto výroku však stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nebrojí.
3. Ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti.
Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy.
Řízení o ústavní stížnosti připadá v úvahu teprve poté, co je řízení v dané věci již pravomocně skončeno, a to jako celek, a stěžovateli již skutečně nezbývá jiný prostředek k ochraně jeho práv, než je právě ústavní stížnost. Taková situace však v nyní posuzované věci zatím nenastala.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušit usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl zrušen meritorní rozsudek Vrchního soudu v Praze a kterým Nejvyšší soud věc vrátil vrchnímu soudu jako soudu odvolacímu k novému projednání a rozhodnutí. Trestní řízení tedy vzhledem ke zrušujícímu výroku usnesení Nejvyššího soudu nadále probíhá a stěžovatel má právo využít všechny možnosti soudní ochrany, a to včetně podání opravného prostředku proti novému rozhodnutí odvolacího soudu a případného vznesení ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí. Ústavní stížnost proti zrušujícímu výroku usnesení Nejvyššího soudu je proto podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, tj. předčasná (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. července 2021 sp. zn. IV. ÚS 1696/21 či usnesení ze dne 1. června 2022 sp. zn. III. ÚS 1358/22 ). Ústavní soud současně neshledal důvody pro aplikaci § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, stěžovatel ostatně ani žádné netvrdil.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. října 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj