Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Marie Jelínkové, zastoupené JUDr. Igorem Andrýskem, Masarykovo nám. 22, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-13, a usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-11, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka spatřuje zásah do svých základních práv a svobod v tom, že v jejím insolvenčním návrhu si zvolila jako variantu oddlužení - plněním splátkového kalendáře, která byla usnesením soudu krajského soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-9, potvrzena, ovšem následným rozhodnutím soudu byla stanovena forma oddlužení - zpeněžení majetkové podstaty. Soud tedy nerespektoval své vlastní rozhodnutí ve věci a nerespektoval právo volby stěžovatelky navrhnout způsob oddlužení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neměla žádný jiný prostředek nápravy protiprávního rozhodnutí, vzala zpět svůj insolvenční návrh, což jí krajský soud neumožnil.
Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.
Stěžovatelka v projednávaném případě namítá jednak to, že krajský soud nerespektoval její právo volby a rovněž nerespektoval své vlastní rozhodnutí o způsobu oddlužení, k němuž mělo dojít usnesením, č. j. KSBR 29 INS 3786/2018-B-9, ze dne 6. 2. 2019. Z výroku IV. tohoto usnesení se však podává, že "Soud schvaluje oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty". Tomuto způsobu oddlužení se pak dále věnuje v odůvodnění např. v odst. 8, 12, 13 a 14. Pokud stěžovatelka vychází z popisu usnesení, jak je zaneseno v insolvenčním spise, nutno uvést, že v tomto se odráží toliko návrh stěžovatelky, která skutečně navrhovala oddlužení splátkovým kalendářem, nicméně tímto návrhem není soud vázán.
Ten musí sledovat především smysl a účel insolvenčního řízení. Z toho důvodu považuje Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů za zcela ústavně konformní. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. prosince 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu