Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Langáškem o ústavní stížnosti V. S., zastoupené opatrovníkem J. H., proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 5. dubna 2024 č. j. ZN 2574/2014-1117 a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 5. srpna 2023 č. j. KRPL-27817-359/TČ-2014-180571, za účasti Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 4. července 2024 stěžovatelčinu ústavní stížnost proti v návětí uvedeným rozhodnutím.
2. Návrh stěžovatelky však trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
3. Stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byla opakovaně poučována o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnosti (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu) a s poučením, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2881/20 ). Stěžovatelka však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem opakovaně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický [viz usnesení ze dne 4. dubna 2023 sp. zn. Pl. ÚS 6/23
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Přitom je zřejmé, že stěžovatelka si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem (srov. její ústavní stížnost ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1869/21 , sp. zn. IV. ÚS 747/23 nebo pod sp. zn. IV. ÚS 1148/23 ).
5. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2969/19 , sp. zn. I. ÚS 3149/20 , sp. zn. II. ÚS 365/22 či sp. zn. IV. ÚS 1148/23 ) a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. července 2024
Tomáš Langášek v. r. soudce zpravodaj