Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti M. M., zastoupené Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem U Radbuzy 4, Plzeň, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih sp. zn. ZN 1190/2022 ze dne 22. 5. 2023 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň-venkov, 1. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPP-136634-57/TČ-2022-031171-J-ŠAM ze dne 27. 3. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Napadeným usnesením policejní orgán rozhodl podle § 159a odst. 1 trestního řádu o odložení trestní věci, v níž šlo o dopravní nehodu, na následky které zemřela stěžovatelčina dcera. Policejní orgán dospěl k závěru, že si dcera zranění způsobila sama vlivem svého pohybu v prostoru přechodu pro chodce, čímž řidičce, jež ji srazila, nedala možnost na její pohyb reagovat. Neshledal tedy u podezřelé řidičky naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Stížnost proti usnesení policejního orgánu dozorující státní zástupkyně zamítla jako nedůvodnou.
2. Stěžovatelka podala proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost, v níž namítá porušení základního práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Jako osoba blízká se domáhá práva na účinné vyšetřování trestného činu, neboť věc podle ní nebylo na místě odložit, ale zahájit trestní stíhání z důvodu porušení právní povinnosti řidičky. Stěžovatelka upozorňuje na několik pochybení týkajících se převážně hodnocení důkazů.
3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
4. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že k přezkumu Ústavním soudem může dojít až tehdy, neposkytuje-li právní řád jiné prostředky nápravy. Řízení před Ústavním soudem je tak jakousi poslední „záchrannou brzdou“, nikoliv „zkratkou“, kterou by bylo možné obcházet standardní možnosti, jak dosáhnout ochrany svých práv v rámci justiční soustavy. Je-li v určité procesní situaci možné, aby věc přezkoumal jiný orgán než Ústavní soud, nemůže do postavení takového orgánu Ústavní soud zasáhnout tím, že by ve věci rozhodl dříve než tento orgán [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 247/23 ze dne 14. 2. 2023, bod 10; usnesení sp. zn. III. ÚS 1414/21 ze dne 14. 6. 2021, body 5-7; usnesení sp. zn. II. ÚS 1424/10 ze dne 24. 6. 2014, body 4-5; či usnesení sp. zn. I. ÚS 236/04 ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz].
5. Rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom považuje za účinný prostředek nápravy, jenž je před podáním ústavní stížnosti nutné vyčerpat, také podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti [srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), bod 31; a sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161), bod 51; a tyto nálezy respektující usnesení, např. sp. zn. IV. ÚS 247/23 ze dne 14. 2. 2023, bod 10; sp. zn. I. ÚS 914/22 ze dne 26. 4. 2022, bod 7; sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. 2. 2019; bod 10; či sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019].
6. Stěžovatelka tento podnět nepodala (nic takového nedokládá ani netvrdí), nevyčerpala tak všechny prostředky nápravy, které jí zákon umožňuje. Její ústavní stížnost je tedy předčasná. Na procesních pravidlech a subsidiaritě ústavní stížnosti přitom v právním státě nemohou nic změnit ani tragické okolnosti případu, které si Ústavní soud plně uvědomuje a stěžovatelce vyjadřuje upřímnou soustrast.
7. Ústavní soud však zdůrazňuje, že ochrana základních práv je úkolem všech orgánů veřejné moci, nikoliv pouze Ústavního soudu. Došlo-li tedy k porušení práva na účinné vyšetřování, k nápravě takového porušení musí mít nejprve příležitost nejblíže vyšší státní zastupitelství, v tomto případě Krajské státní zastupitelství v Plzni.
8. V této fázi řízení proto Ústavnímu soudu nezbývá, než ústavní stížnost jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. srpna 2023
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj