Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ivana Molnára, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, sídlem Palackého 5001, Jihlava, proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. 11 C 27/2024-20 ze dne 27. 2. 2024 a proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 74 Co 165/2024-31 ze dne 29. 4. 2025, za účasti Okresního soudu v Jihlavě a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Bohemia Faktoring, a. s., sídlem Letenská 121/8, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Vedlejší účastnice se u Okresního soudu v Jihlavě domáhala proti stěžovateli vrácení úvěru poskytnutého společností GE Money Multiservis, a. s. V průběhu řízení vzala vedlejší účastnice žalobu zpět a okresní soud proto řízení zastavil (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 744 Kč (výrok II.), a to za dva úkony právní služby (po 2 900 Kč), paušální náhradu výdajů (300 Kč za úkon) a daň z přidané hodnoty (1 344 Kč).
2. Proti výroku II. o nákladech řízení podal stěžovatel odvolání a domáhal se vyšší náhrady nákladů. Namítal, že usnesení okresního soudu je nepřezkoumatelné, postrádá řádně odůvodnění a označení jednotlivých úkonů. Soud mu zřejmě přiznal odměnu advokáta za úkony 1) převzetí a příprava zastoupení a 2) písemné podání ve věci samé (sepis odporu), ale nepřiznal mu odměnu za úkon spočívající v nahlédnutí do spisu. Tento úkon byl ale podle stěžovatele účelně vynaložený.
3. Krajský soud odvolání stěžovatele posoudil jako nedůvodné a napadený výrok potvrdil. Nahlížení do spisu ve fázi po doručení žaloby, resp. elektronického platebního rozkazu, totiž považuje za součást úkonu příprava a převzetí věci, za který stěžovateli okresní soud odměnu a náhradu hotových výdajů přiznal. Nejsou zde výjimečné okolnosti (např. složitost věci, rozsah spisového materiálu, délka nahlížení do spisu, potřeba reakce na novou argumentaci žalobce), které by odůvodňovaly přiznání samostatné odměny za nahlížení do spisu.
4. Stěžovatel namítá, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Trvá na tom, že nahlížení do spisu v jeho věci bylo účelně vynaloženým úkonem právní služby. Odkazuje přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18 ze dne 8. 3. 2021. Krajský soud účelnost nahlížení do spisu řádně nezohlednil; namísto výjimečných okolností odůvodňujících náhradu nákladů za nahlížení do spisu by měl soud přihlížet k účelnosti daného úkonu. Stěžovatel věc nepovažuje za bagatelní, protože krajský soud se účelností nahlížení do spisu vůbec nezabýval, neřídil se judikaturou a o nepřiznání nároků za nahlížení do spisu rozhoduje opakovaně.
5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jinými vadami se nezabývá.
7. K problematice náhrad nákladů řízení se Ústavní soud staví nanejvýš zdrženlivě, výroky o nákladech řízení podrobuje omezenému ústavněprávnímu přezkumu a k jejich zrušení přistupuje pouze výjimečně (např. bod 19 nálezu sp. zn. II. ÚS 2632/18 ze dne 17. 4. 2019). Ačkoli i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivce (např. bod 21 nálezu sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025).
8. Ústavní soud ve svém plenárním stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 v bodě 34 zdůraznil, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. Stanovisko zdůrazňuje, že uvedené platí o to více pro případy, v nichž sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici tzv. bagatelnosti, jako je tomu v nynější věci: "O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti; pokud zákon podmíní přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, účelem zákona jistě není, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti.
Je-li v konkrétní nákladové věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, a je proto vydán nález, nelze z toho dovozovat, že Ústavní soud k věcnému přezkumu posléze automaticky připustí všechny obdobné stížnosti, v nichž je namítán rozpor s takovým nálezem."
9. Jinými slovy, ze stanoviska pléna plyne, že ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši jsou zjevně neopodstatněné, neexistují-li ve věci skutečně mimořádné okolnosti, typicky významný přesah vlastního zájmu stěžovatele.
10. V projednávané věci stěžovatel usiluje o navýšení přiznané náhrady nákladů řízení o jeden úkon právní služby (odvozený z tarifní hodnoty sporu ve výši 44 079 Kč), tedy o 3 872 Kč. Nepochybně se proto jedná o bagatelní spor ve smyslu výše citovaného stanoviska Ústavního soudu. Stěžovatelem tvrzené okolnosti nepředstavují mimořádný důvod k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí; úkolem Ústavního soudu ostatně není sjednocovat judikaturu k nákladům řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu navíc plyne (bod 12), že soud v obecnosti přihlédl ke složitosti věci, rozsahu spisového materiálu a délce nahlížení do spisu. Naopak ve stěžovatelem namítané věci sp. zn. I. ÚS 4012/18
(srov. body 17 a 18) obecný soud nahlížení do spisu vůbec nepovažoval za úkon právní služby.
11. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. září 2025
Tomáš Langášek, v. r. předseda senátu