Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Milanem Štembergem, advokátem, sídlem Cyrila Boudy 1444, Kladno, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. května 2023 č. j. 2 KZN 77/2023-15, usnesení Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 28. března 2023 sp. zn. 2 ZN 1192/2021 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kladno, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 14. února 2023 č. j. KRPS-260196-118/TČ-2021-010381, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství v Kladně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kladno, Oddělení hospodářské kriminality, sídlem náměstí 17. listopadu 2840, Kladno, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Kladno, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku obchodní společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., údajně spáchaného tím, že jmenovaná jako insolvenční správkyně v insolvenčním řízení vedeném proti stěžovateli zjednodušeně řečeno nereagovala na vznesené námitky proti ocenění domu ve vlastnictví stěžovatele a k jeho zpeněžení došlo pod cenou. Policejní orgán rovněž odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádeže pana M. P. spočívající zjednodušeně řečeno v tom, že odvezl věci z uvedeného domu stěžovatele jako jeho nový vlastník neznámo kam. U obou trestních věcí podle policejního orgánu nejde o podezření z trestného činu.
2. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně (dále jen "okresní státní zastupitelství") napadeným usnesením zamítla stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení policejního orgánu, protože nebyla důvodná. U podezření z trestného činu insolvenční správkyně státní zástupkyně uvedla, že k ocenění domu byl vypracován znalecký posudek, znalec si tehdy dům prošel za přítomnosti tehdejšího vlastníka, zohlednil, že dům má sklep a podkroví, i to, že se jiné obdobné nemovité věci v daném místě prodávaly za obdobnou cenu. Věc byla řádně vydražena. Z toho se nepodává jakékoli podezření, že insolvenční správkyně zanedbala své povinnosti či že se věc prodala pod cenou. Je možné, že kdyby stěžovatel svůj dům prodal "na volném trhu", cena by se mohla lišit, avšak je rozdíl mezi cenou tržní a cenou obvyklou, která se používá u znaleckého ocenění. Podezření o pochybení insolvenční správkyně zde není.
3. Jde-li o trestný čin nového vlastníka domu, zde šlo vycházet toliko z jeho tvrzení či tvrzení stěžovatele, protože nikdo tehdy přítomný si na tehdejší události nevzpomíná (policisté, řidič nákladního vozidla, který měl věci stěžovatele odvézt). O vyklízení domu stěžovatel měl vědět, protože mu dané písemnosti byly doručeny; nevyzvedl-li si je, jde to k jeho tíži. Není ani věrohodné, tvrdí-li, že nevěděl o konání dražby a vyklízení, protože jde o malou obec. Nový vlastník domu odvezl věci stěžovatele na skládku, za což musel zaplatit. Nechal-li by si je k vlastnímu obohacení, za vývoz věcí by neplatil. Policejní orgán nechal vyhotovit znalecký posudek k ocenění hodnoty věcí. Bylo vhodné, aby policejní orgán věc více rozepsal a vysvětlil, ale to nyní napravila státní zástupkyně
4. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") v napadeném vyrozumění k podnětu stěžovatele k dohledu neshledal v postupu okresního státního zastupitelství pochybení. Vyšlo najevo, že stěžovatel se obrátil s návrhem na určení neplatnosti dražby i na obecný soud, avšak neúspěšně. Daný znalecký posudek je řádně odůvodněn, dražba proběhla zákonným způsobem. Tvrzení, že dům se mohl prodat za vyšší částku, je spekulativní. Tvrzení nového vlastníka, že stěžovatel o vydání věcí z domu neprojevil zájem, vyvráceno nebylo.
1. Stěžovatel tvrdí, že orgány činné v trestním řízení nedostatečně reagovaly na neoprávněné zásahy do jeho práva vlastnit majetek spočívající v uvedených skutcích, jimiž se insolvenční správkyně stěžovatele a nový vlastník jeho domu měli dopustit trestných činů. Orgány činné v trestním řízení se nevypořádaly s tvrzením stěžovatele, že insolvenční správkyně mohla prodat dům stěžovatele podstatně pod cenou obvyklou, a neučinily nic proto, aby zjistily, zda cena byla skutečně přiměřená. Závěry přijaté orgány činnými v trestním řízení se míjí s koncepcí insolvenčního řízení, podle které je smyslem činnosti insolvenčního správce chránit kolektivní zájem věřitelů a majetek dlužníka "zpeněžit co nejlépe". Stěžovatel přitom poukazoval na to, že se tehdy v obdobném místě prodala obdobná nemovitá věc dráž. Jde-li o tvrzený trestný čin nového vlastníka domu stěžovatele, pana P., stěžovatel popírá jeho obranu, že věci zlikvidoval se svolením stěžovatele. Nový vlastník to ničím nedokládá, jeho teorii se dalším šetřením nepodařilo potvrdit. Nebyl-li prokázán úmysl nového vlastníka domu obohatit se, pak jednal v úmyslu věci zničit, a to svémocně, tedy bez státního svolení.
1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
1. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", nýbrž až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995
sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
2. Ve vztahu k nyní posuzované věci Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci a související zásadu zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se specificky projevují též při posuzování ústavních stížností proti rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze takové excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství. Ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak v přípravném řízení třeba považovat za zásadně nepřípustnou a možnost jejího uplatnění vykládat restriktivně.
3. Trestní řízení je vztahem mezi pachatelem a státem, což také znamená, že ústavně není zaručeno právo třetí osoby (např. oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla trestně stíhána a případně i odsouzena. Současně však nelze pominout, že je pozitivní povinností státu zajistit ochranu základních práv, a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení. Takový požadavek vyplývá podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") nejen z práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací [srov. např. nález ze dne 2. 3. 2015
sp. zn. I. ÚS 1565/14
(N 51/76 SbNU 691) či ze dne 27. 10. 2015
sp. zn. I. ÚS 860/15
(N 191/79 SbNU 161)], nýbrž výjimečně platí i u (závažnějších) zásahů do majetkových práv. Zejména podle rozsudku ESLP ze dne 14. 10. 2008 ve věci Blumberga proti Lotyšsku č. 70930/01 platí, že kde má zásah do majetkových práv (závažnější) kriminální povahu, má stát povinnost, aby státní orgány vedly účinné trestní šetření, a je-li to namístě, i trestní stíhání [viz obdobně nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014
sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301)]. Požadavek účinného vyšetřování, jehož se zde stěžovatel de facto dovolává, je rovněž "pouze" procesní povinností tzv. náležité péče, a nikoli povinností ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádnost postupu daného orgánu [srov. např. nález ze dne 12. 8. 2014
sp. zn. I. ÚS 3196/12
(N 152/74 SbNU 301) či usnesení ze dne 5. 11. 2019
sp. zn. II. ÚS 1349/19
].
1. Jde-li o nyní posuzovanou věc, Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele neshledal, že by byl namístě jeho zásah. Zejména z usnesení státní zástupkyně okresního státního zastupitelství je zřejmé, že se s námitkami stěžovatele náležitě, tedy srozumitelně a logicky, vypořádala. V konkrétnostech lze uvést, že Ústavní soud akceptuje, že u podezření na trestný čin insolvenční správkyně orgány činné v trestním řízení posoudily zejména obsah insolvenčního spisu a výpovědi zástupců insolvenční správkyně a tehdejšího znalce, z čehož se nepodávalo nic, co by nasvědčovalo pochybení insolvenční správkyně. Ostatně sám stěžovatel nadále dovozuje její pochybení toliko z toho, že se v dané lokalitě prodal obdobný dům dráž. Jak se přitom podává z napadených rozhodnutí, orgány činné v trestním řízení se na toto původní podezření zaměřily a vypořádaly se s ním. Neshledaly-li další okolnosti svědčící o prodeji domu pod cenou či jakýchkoli nesrovnalostech v insolvenčním řízení, a svoje závěry srozumitelně odůvodnily, nelze odložení trestní věci z ústavněprávního hlediska ničeho vytknout.
2. Také u podezření na trestný čin nového vlastníka domu má Ústavní soud námitky stěžovatele za adekvátně vypořádané. Orgány činné v trestním řízení vyslechly svědky tehdejších událostí a nikdo z nich, kromě samotného podezřelého, případně jeho manželky, si na ně již nepamatoval. Orgány činné v trestním řízení tedy oprávněně vyšly zejména z tvrzení stěžovatele a podezřelého, jakož i dalších okolností, zejména toho, že stěžovatel měl vědět o vyklizení nemovité věci, která byla oprávněně převedena do vlastnictví podezřelého, a kterou stěžovatel tehdy proto nebyl oprávněn užívat. Ústavní soud akceptuje, že orgány činné v trestním řízení za dané procesní situace nečinily další kroky. Z napadených rozhodnutí se srozumitelně podává, proč se orgány činné v trestním řízení nespolehly toliko na skutkovou verzi stěžovatele.
3. Lze uzavřít, že sám Ústavní soud nemůže nahrazovat ani doplňovat skutková zjištění k tomu povolaných orgánů. Pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, v posuzované věci shledáno nebylo. Postup orgánů činných v trestním řízení vedoucí k vydání napadených rozhodnutí a vyrozumění nevykazuje žádné neústavní deficity.
1. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu