Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M., zastoupeného JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem se sídlem Třeboň, Březanova 84/I, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, čj. 1 Afs 2/2006 - 82, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2005, čj. 9 Ca 139/2004 - 49, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Při porovnání stěžovatelovy argumentace v kasační stížnosti s tou, kterou použil v ústavní stížnosti, je zřejmé, že se jedná o argumentaci v podstatě totožnou, ať už jde o výhrady vůči aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, či posouzení nadbytečnosti stěžovatelových důkazních návrhů. Nejvyšší správní soud se vyrovnal se všemi námitkami stěžovatele zcela dostatečně a své rozhodnutí srozumitelně a ústavně konformně odůvodnil. Uvedl, z jakých důvodů se stěžovatel stal plátcem daně (str. 4, odst. 2 rozsudku) a proč správce daně postupoval při stanovení daně správně, resp. proč jiný postup správce daně nebyl možný.
V přezkoumávané věci tedy nebylo zasaženo do práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR nepřichází v úvahu, neboť jde o ustanovení kompetenční, charakterizující dělbu moci ve státě a nejedná se o konkrétní individuální právo či svobodu.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu