Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného Mgr. Petrem Kočím, advokátem se sídlem Praha 6, Na Šťáhlavce 1105/16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2008, čj. 1 Co 287/2007 - 157, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2008, čj. 1 Co 143/2008 - 170, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
sp. zn. I. ÚS 211/99
a zasáhl tak do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud je při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. To však Ústavní soud ve věci stěžovatele nezjistil. Jak Vrchní soud stěžovatele správně poučil, nelze proti uložení pořádkové pokuty soudem odvolacím podat odvolání. Stěžovatelem, v této souvislosti, použitý odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 211/99
, ze dne 17. 10. 2000, na jeho situaci zjevně nedopadá. V uvedeném nálezu byla důvodem zrušení napadeného rozhodnutí nepřiměřenost uložené pokuty. V případě stěžovatele byl stupeň hrubé urážky naplněn a výše uložené pokuty byla přiměřená okolnostem případu, jak vyplývá z dostatečně odůvodněného rozhodnutí obecného soudu. Uložení pokuty bylo namístě a exces z rozhodovací praxe nepředstavuje.
Stěžovatel svůj výrok pronesl při svém odchodu z jednací síně v době, kdy předsedkyně senátu sdělovala odůvodnění rozhodnutí. Nelze tedy dovodit, jak tvrdí stěžovatel, že nedošlo k rušení pořádku u jednání, neboť jednání ještě nebylo skončeno. Stěžovatel jej narušil nejen svým hlasovým projevem, ale i předčasným odchodem z jednací síně.
Výrok, který stěžovatel použil, byl obecnými soudy hodnocen jako hrubě urážlivý. Podle Ústavního soudu takový skutkový závěr není jeho svévolným posouzením, jak se domnívá stěžovatel, nýbrž posouzením obsahu a formy jeho výroku.
Protože napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu