Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., t.č. Věznice Valdice, zastoupeného Mgr. Ivou Dostálovou, advokátkou se sídlem Resslova 956/13, Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Jičíně č. j. 25 Nt 2634/2017-7 ze dne 19. června 2017, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 314/2017-16 ze dne 20. července 2017, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Napadeným usnesením okresního soudu nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody, kterou stěžovatel podal v souladu s § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu a jíž brojil proti svému odsouzení k trestu vyhoštění, uloženému mu v rámci jeho předchozího trestního řízení.
3. Stěžovatel namítá, že Krajský soud v Hradci Králové mu ve svém přípise ze dne 11. 5. 2017 sdělil nepravdivou informaci, když mu na otázku, který soud rozhoduje o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu, odpověděl, že "pokud jste byl odsouzen krajským soudem, případně městským soudem, rozhodoval by o Vaší žádosti Krajský soud Hradec Králové." Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel byl odsouzen Městským soudem v Brně, se stěžovatel domníval, že jeho věc projedná Krajský soud v Hradci Králové.
Stěžovatel dále uvádí, že pokud mu Krajský soud v Hradci Králové včas nesdělil, že jeho žádost byla postoupena Okresnímu soudu v Jičíně jako místně příslušnému soudu, tak bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dále namítá, že nevěděl, že "řízení o žádosti dle ustanovení § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu je konáno v neveřejném zasedání, o čemž stěžovatel jako právní laik neměl povědomost, předpokládal, že se bude moci ke své žádosti podrobněji vyjádřit buď sám, nebo prostřednictvím určeného advokáta".
5. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016).
7. Stěžovatel namítá, že byl nepravdivě informován o tom, který soud bude jeho žádost projednávat a že nebyl upozorněn na postoupení věci. Kvůli komplikovaným názvům soudů v České republice, ve kterých se laik jistě může ztratit, došlo v jeho uvažování k záměně Městského soudu v Praze, který vykonává působnost krajského soudu v obvodu hlavního města Prahy a na který Krajský soud v Hradci Králové odkazoval, a Městského soudu v Brně, který vykonává působnost okresního soudu v obvodu města Brna. Byť tedy Krajský soud v Hradci Králové nepodal informaci, která by byla úplně jednoznačná a tak plně srozumitelná laikovi, učinil správně, že postoupil věc Okresnímu soudu v Jičíně, který byl jediný příslušný rozhodnout o podání stěžovatele. Stěžovatel nebyl při rozhodování soudů zkrácen na svých právech a i pokud by nebyl o postoupení věci vyrozuměn, tak postoupením věci nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
8. Stěžovatel dále namítá, že mu nebylo zřejmé, že řízení o žádosti podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu je konáno v neveřejném zasedání. V návaznosti na tento argument Ústavní soud stěžovatele upozorňuje na zásadu nutnosti brát se o svá vlastní práva a zásadu, že neznalost zákona neomlouvá. To, že si stěžovatel nebyl vědom zákonných ustanovení, nemůže být důvod pro zásah Ústavního soudu, a to zejména v situaci, kdy stěžovatel může podat další žádost v totožné věci. Ústavní soud si je nicméně vědom toho, že zejména v místech odnětí svobody by bylo vhodné, aby byly vězňům dostupné nejen texty zákonů, ale i jejich vysvětlení v laickém jazyce, případně i poradenství o jejich právních možnostech v průběhu výkonu trestu.
9. Ústavní soud nad rámec projednávané věci podotýká, že důvodem nespokojenosti stěžovatele může být i to, že rozhodnutí podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu bylo neodůvodněné. Ústavní soud si je vědom, že tento postup (neodůvodnit napadené rozhodnutí) je v souladu se zákonem [§ 136 odst. 3 trestního řádu v kombinaci s § 141 odst. 2 a § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. Rozhodnutí o trestu by nicméně mělo být odůvodněno, i když proti němu nelze podat opravný prostředek.
Odůvodnění totiž neslouží pouze účelu rozhodnutí o opravném prostředku, ale i k vyložení důvodů, proč bylo určitým způsobem rozhodnuto, což je důležité pro akceptaci rozhodnutí jím dotčenou osobou a jeho legitimizaci. Písemné odůvodnění je potřebné zejména v případech, kdy se koná neveřejné zasedání a dotčená osoba nemá přímý kontakt se soudcem rozhodujícím jeho věc, jako v případě rozhodování o žádostech podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu. V takovém případě je totiž odůvodnění tím jediným zdrojem informací o důvodech, které vedly soud k určitému rozhodnutí. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel ničeho v tomto směru nenamítal, Ústavní soud se touto otázkou dále nezabýval.
10. Závěrem s ohledem na výše uvedené i na možnost stěžovatel podat příslušnou a řádně odůvodněnou žádost opakovaně Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 17. října 2017
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu