Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní korporace EIPS, s. r. o., se sídlem v Brně, Vondrákova 645/26, zastoupené JUDr. Alešem Mendelem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 23/2023 ze dne 26. června 2023 a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 4 ZN 2075-2022-81 ze dne 28. dubna 2023, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 2. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policie"), zajistila usnesením č. j. KRPB-169136-5/TČ-2022-060282-KUDL ze dne 10. srpna 2022 peněžní prostředky (1 589 992 Kč) na bankovním účtu třetí osoby, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly, že jde o výnos trestné činnosti. Městské státní zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství") zamítlo žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků. Městský soud v Brně (dále jen "soud") následnou stížnost stěžovatelky proti usnesení státního zastupitelství zamítl.
2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Protokol").
3. Stěžovatelka uvádí, že zajištěné prostředky nejsou výnosem trestné činnosti a že policii předložila smlouvu, podle které využívala peněžního účtu třetí osoby, a proto jsou zajištěné prostředky jejím majetkem a nikoli majetkem třetí osoby. Nemožností disponovat s penězi se stěžovatelka dostala do prodlení s platbami za služby a hrozí, že její klienti s ní smluvní vztahy ukončí. Podle stěžovatelky není splněna podmínka přiměřenosti zajištění (na nezbytnou dobu) - k tomu odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291), a dále vyjadřuje přesvědčení, že ve věci není dán důvod k přeshraniční spolupráci, neboť policii poskytla dostatek vlastních podkladů [viz nález sp. zn. I. ÚS 3502/13-1 ze dne 17. dubna 2014 (N 63/73 SbNU 209) či usnesení sp. zn. I. ÚS 723/02 ze dne 24. srpna 2004 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].
4. Z napadených rozhodnutí i z usnesení policie se podává, že byly zajištěny prostředky na účtu obchodní korporace (třetí osoby), jejíž zástupce působil dezorientovaně a nebyl schopen samostatného jednání v bance. Na účet přitom byly poukázány prostředky vyšších hodnot od rozlišných subjektů z různých zemí. Při prověřování původu prostředků se policie zabývá i dalším trestním oznámením od zahraniční společnosti směřující přímo proti jednání stěžovatelky. Za dané situace státní zastupitelství a soud nepovažují za možné zajištění peněz zrušit nebo omezit, neboť prověřování pokračuje a nelze vyloučit potřebu oslovení dalších poškozených cestou právní pomoci v zahraničí.
5. Ústavní soud není obecným soudem dalšího stupně nebo součástí obecných soudů, ale je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), a proto reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která reálně porušují základní práva nebo svobody účastníka řízení. Takový zásah orgánů činných v trestním řízení Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Z ústavní stížnosti, připojené žádosti o zrušení zajištění i stížnosti proti usnesení státního zastupitelství je patrné, že stěžovatelka jen opakuje svoji dřívější argumentaci.
6. Také podle stěžovatelkou citovaných nálezů je zajištění (§ 79a trestního řádu) přípustné, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jde o výnos z trestné činnosti; k rozhodnutí o něm postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, je-li dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi. Zajištění je prostředek dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, který se sice dotýká vlastnického práva (čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu), nejde však o rozhodnutí konečné, jímž by toto právo bylo porušeno. Judikovanému požadavku přiměřenosti i ochrany oprávněných zájmů subjektu, jemuž byly zajištěny prostředky, napadená rozhodnutí dostála a orgány činné v trestním řízení vysvětlily, proč důvody k zajištění dosud trvají.
7. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) neposkytují účastníkovi řízení záruku, že v jeho věci bude rozhodnuto způsobem, který očekává, ale "pouze", že v jeho věci budou orgány veřejné moci postupovat podle předem zákonem stanovených pravidel. Rovněž těmto požadavkům napadená usnesení vyhověla.
8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. září 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu