Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti I. L., zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D, advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. května 2025 sp. zn. 1 T 104/2024, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") z důvodu jeho tvrzeného rozporu s čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i s čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 94 odst. 1, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka je trestně stíhána pro přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Řízení je vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 4, avšak stěžovatelka má za to, že by mělo být vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 2, event. před Obvodním soudem pro Prahu 3. Vznesla proto námitku místní nepříslušnosti obvodního soudu. O té bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením tak, že byla zamítnuta; toto rozhodnutí bylo zaznamenáno v protokolu o hlavním líčení dne 20. 5. 2025 a bylo pouze stručně odůvodněno.
3. Stěžovatelka namítá, že obvodní soud je místně nepříslušný, pročež by ve věci neměl vůbec jednat. Vznesla proto námitku místní nepříslušnosti, které nebylo vyhověno, ač byla - podle mínění stěžovatelka - důvodná. Zamítnutím této námitky došlo k porušení stěžovatelčina práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Obvodní soud o této námitce navíc rozhodl až se značnou časovou prodlevou.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda byly naplněny procesní předpoklady řízení. Konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je však nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti coby prostředku k ochraně základních práv stěžovatelů je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu do rozhodovací pravomoci jiných orgánů moci veřejné až tehdy, nejsou-li schopny protiústavní stav napravit samy. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení (usnesení sp. zn. I. ÚS 1441/15 ze dne 19. 8. 2015).
6. Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem.
Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (např. vzetí do vazby). Teprve tehdy by - po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje - mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná (usnesení sp. zn. I. ÚS 4310/12 ze dne 30. 5. 2013).
7. Podle § 222 odst. 1 trestního řádu, shledá-li soud v zažalovaném skutku trestný čin, k jehož projednání není příslušný, rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízený jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný. Je tudíž povinností trestních soudů posuzovat svou (místní) příslušnost a dbát na její dodržení. To plyne již z ustanovení § 181 odst. 1 trestního řádu, podle kterého soud podanou obžalobu nejprve přezkoumá z toho hlediska, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až § 22 trestního řádu).
Pokud soud na základě vlastního posouzení své příslušnosti neshledá důvody k postupu podle § 222 odst. 1 trestního řádu a nerozhodne o předložení věci k rozhodnutí soudu oprávněnému o příslušnosti rozhodnout, je na jeho odpovědnosti, že je k vedení řízení a k vydání konečného rozhodnutí v dané trestní věci soudem příslušným. Přitom soud musí vždy mít na mysli, že případná vada řízení spočívající v porušení práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) je současně elementem práva na spravedlivý proces (čl.
36 odst. 1 Listiny) a její zjištění má vždy významné právní důsledky.
8. Pokud bude stěžovatelka i nadále trvat na svých námitkách stran místní nepříslušnosti obvodního soudu, bude je moci vznést v rámci řízení o řádných a event. také mimořádných procesních prostředcích nápravy (tj. v řízení o odvolání a dovolání). Na Ústavní soud se s touto námitkou bude moci znovu obrátit, pokud by ani v rámci těchto opravných prostředků nedošlo k nápravě tvrzeného protiústavního zásahu a jejím základním právům nebyla poskytnuta náležitá ochrana. Ochrana základních práv totiž není pouze doménou Ústavního soudu, ale všech orgánů moci soudní (čl. 4 Ústavy).
9. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2025
Dita Řepková v. r. soudkyně zpravodajka