Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. Ondřeje Dostála, zastoupeného JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 13 Co 301/2022-134 ze dne 28. 4. 2023, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a a) Mgr. Libora Michalce, b) obchodní korporace Paulson & Breeher s. r. o., se sídlem v Praze 2, Varšavská 715/36, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ("odvolací soud"), neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho práva zaručená v čl. 11 a čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud Plzeň-město ("nalézací soud") usnesením č. j. 29 U 1/2022-99 ze dne 12. 9. 2022 zastavil řízení o umoření kmenového listu vedlejší účastnice b) ["korporace", původně obchodní firmou IMPERIA Real Estate & Consulting s. r. o.] (výrok I.) a navrhovateli [vedlejšímu účastníkovi a)] uložil povinnost zaplatit stěžovateli 4 356 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III.). Nalézací soud dospěl k závěru, že navrhovatel procesně zavinil zastavení řízení, protože vzal zpět svůj návrh na umoření listiny.
Při vyčíslení výše náhrady za právní zastoupení dalších účastníků řízení nalézací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyla zjištěna skutečná cena sporného kmenového listu a že z jeho nominální ceny nelze vyjít; vyčíslil proto hodnotu úkonu za právní zastoupení účastníka advokátem podle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tj. vycházel z paušální tarifní hodnoty 10 000 Kč. Za účelné nalézací soud považoval dva úkony právní služby (převzetí věci a jedno podání); náklady vynaložené na účast advokáta při soudním jednání a právní poradu stěžovatele s advokátem nalézací soud nepovažoval za účelné.
3. Odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením změnil usnesení nalézacího soudu ve výroku III. a navrhovateli uložil povinnost zaplatit stěžovateli 6 534 Kč na náhradě nákladů nalézacího řízení (výrok I.); dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Na rozdíl od nalézacího soudu odvolací soud dospěl k závěru, že stěžovatel má právo na náhradu právního zastoupení za další úkon právní služby - účast advokáta na jednání. Odvolací soud však stejně jako nalézací soud dopěl k závěru, že pro určení hodnoty úkonu právní služby je rozhodující, že sporná listina (resp. její předložení či umoření) nepředstavuje sama o sobě vlastní majetkovou hodnotu, a proto nelze předmět řízení ocenit penězi.
Odvolací soud uvedl, že řízení o umoření listiny obecně není složité, nepředpokládá se v něm potřeby vyššího stupně odbornosti, což platilo i v projednávané věci stěžovatele. Postup podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu je proto podle odvolacího soudu adekvátní.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zjednodušeně řečeno namítá, že odvolací soud porušil jeho základní práva, protože svévolně a v extrémním rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu stanovil tarifní hodnotu úkonu právní služby na 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Odvolací soud se žádným způsobem nezabýval hodnotou kmenového listu vyjádřenou v penězích, byť mu to výslovně ukládá zákon. Hodnota kmenového listu měla být podle stěžovatele zjištěna buďto znaleckým posudkem, nebo zajištěním si potřebných podkladů podle § 136 občanského soudního řádu. Soudy podle stěžovatele měly mimo jiné využít veřejně dostupné účetní závěrky, zjistit jmění korporace a podle něj určit cenu kmenového listu na 217 000 Kč. Podle stěžovatele proto měla odměna za jeden úkon právní služby činit 9 180 Kč, nikoliv 1 500 Kč; celková náhrada tedy měla činit 45 884,20 Kč namísto 6 534 Kč.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. Ústavní stísněnost je však zjevně neopodstatněná.
6. Stěžovatel brojí proti způsobu, jakým obecné soudy určily výši náhrady nákladů řízení o umoření kmenového listu. Ústavní soud v případě stěžovatele nedospěl k závěru, že by postup soudů představoval kvalifikované porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces či práva na ochranu vlastnictví. Obecné soudy svá rozhodnutí srozumitelně - a nikoliv svévolně - odůvodnily; jejich rozhodnutí v žádném případě nepředstavují exces, který by ospravedlňoval výjimečný zásah Ústavního soudu do rozhodování obecných soudů ohledně výše náhrady nákladů řízení (např. bod 18 nálezu sp. zn. IV. ÚS 3017/19 ze dne 28. 4. 2020), a to zejména ve vztahu k bagatelní výši tvrzeného rozdílu mezi přiznanou a požadovanou částkou (méně než 40 000 Kč).
7. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal v. r. předseda senátu