Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2025 č. j. 32 Co 46/2025-473, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a A. N. a nezletilé A. N., zastoupené opatrovníkem městem Ř., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud v nyní řešeném případě posuzuje zejména, zda obecný soud dbal nejlepšího zájmu dítěte při vydání rozhodnutí nahrazující souhlas rodiče s volbou místa školní docházky.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla neshoda rodičů ohledně volby místa školní docházky nezletilé vedlejší účastnice ("nezletilá"). Každý z rodičů nezletilé se domáhal nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky do jím navržené základní školy podle místa svého bydliště. Stěžovatelka ("matka") navrhovala Základní školu X a vedlejší účastník ("otec") navrhoval Základní školu Y. Nezletilá ve školním roce 2025/2026 nastoupí do druhého ročníku základní školy. První ročník základní školy absolvovala v základní škole v X.
3. Nezletilá byla svěřena do střídavé péče rodičů rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 3. 2023 č. j. 50 Nc 6258/2022-131. Současně bylo zastaveno řízení o návrhu matky na úpravu styku otce s nezletilou a řízení o návrhu otce na určení obvyklého bydliště nezletilé. Při jednání před Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 25. 1. 2023 matka uvedla, že netrvá na tom, aby nezletilá navštěvovala základní školu v X a přislíbila, že bude nezletilou dovážet do školy v místě bydliště otce. Při následujícím jednání dne 22. 3. 2023 rodiče uzavřeli dohodu o asymetrické střídavé péči o nezletilou a v této souvislosti vzal otec svůj návrh na určení obvyklého bydliště nezletilé zpět.
4. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 9. 8. 2024 č. j. 30 P 218/2023-321 rozhodl, že místem výkonu povinné školní docházky od školního roku 2024/2025 bude základní škola v X (výrok I) a současně nahradil souhlas otce s podáním přihlášky do této školy (výrok II). Dále zamítl návrh otce na určení, že místem výkonu školní docházky bude specifikovaná základní škola v Praze 3 (výrok III) a také návrh otce na nahrazení souhlasu matky s podáním přihlášky do této školy (výrok IV). S ohledem na blížící se počátek školního roku 2024/2025 okresní soud vyslovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok V).
5. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání otec. Krajský soud v Praze mu napadeným rozsudkem vyhověl. Dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby od školního roku 2025/2026 plnila školní docházku ve výše označené základní škole v Praze 3. Přihlédl nejen ke skutečnosti, že to byla matka, která svým protiprávním jednáním zapříčinila, že nezletilá bude aktuálně vždy z bydliště jednoho z rodičů do školy dojíždět, ale i ke skutečnosti, že oba rodiče jsou svým zaměstnáním vázáni v Praze. Rozsudek okresního soudu proto změnil tak, že nezletilá bude plnit povinnou školní docházku od školního roku 2025/2026 a nadále v základní škole v Praze 3 (výrok II) a současně nahradil souhlas matky s podáním přihlášky nezletilé k povinné školní docházce od školního roku 2025/2026 v této základní škole (výrok III). S ohledem na skutečnost, že školní rok 2024/2025 se chýlil ke konci, neshledal krajský soud v zájmu nezletilé, aby ukončila tento školní rok v jiné škole, než ve které docházku do první třídy započala. Proto určil základní školu v X místem výkonu povinné školní docházky ve školním roce 2024/2025 a současně nahradil souhlas otce s podáním přihlášky nezletilé k povinné školní docházce v této škole pro školní rok 2024/2025, jinak návrh matky zamítl (výrok I).
6. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost. Namítala, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její právo na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na rovnost účastníku řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny). Dále namítala porušení nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Namítá rovněž porušení práva nezletilé být slyšena (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) a práva nezletilé na důstojnost a ochranu osobnosti (čl. 10. odst. 1 Listiny). Namítá, že krajský soud v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nadřadil zájmy otce nad nejlepší zájem dítěte. Nezohlednil přitom vůli nezletilé v základní škole v X setrvat, ani její sociální vazby a adaptaci. S ohledem na blížící se začátek školního roku 2025/2026 požádala stěžovatelka o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
7. Ústavní stížnost je přípustná. Byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena a před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv.
8. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se rodičovské odpovědnosti. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Bere v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a dalšími osobami relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek a vynášejí tak skutková zjištění z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. února 2010 (N 32/56 SbNU 363) a sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. srpna 2010 (N 165/58 SbNU 421); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
10. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijatá opatření činily v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda veškerá rozhodnutí v tomto smyslu soudy náležitě odůvodnily [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
11. Ústavní soud v posuzované věci rozpor s uvedenými obecnými principy neshledal.
12. Ústavní soud připomíná, že nejlepší zájem dítěte je flexibilní koncept. Vždy musí být posuzován a definován individuálně s ohledem na konkrétní situaci, v níž se dotčené dítě nachází. Pozornost je třeba věnovat jeho osobním poměrům, situaci a potřebám [srov. nález sp. zn. I. ÚS 3226/16 ze dne 29. června 2017 (N 116/85 SbNU 879), bod 30]. Při přijímání individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte [srov. nález sp. zn. IV.
ÚS 1328/20 ze dne 28. července 2020 (N 157/101 SbNU 98)]. V případě rozhodování o významné záležitosti dítěte, jakou je volba vzdělání dítěte, tak budou základními kritérii při nahrazování souhlasu jednoho rodiče jedinečné potřeby dítěte, jeho vlohy a vlastnosti, k jejichž uspokojování a rozvoji vzdělávací zařízení nabízí své možnosti a zdroje. Stejně tak hraje roli schopnost rodičů pomoci dítěti s domácí přípravou, míra zapojení rodiče do programu vzdělávání a dopad na stabilitu dítěte, sociální prostředí a zachování vztahů (uvnitř rodiny i vně).
Pro změnu vzdělávacího zařízení musí existovat vážný důvod a musí být prokázáno, že změna školy je v nejlepším zájmu dítěte.
13. V posuzované věci krajský soud bedlivě zvážil výše uvedená kritéria a principy. Přesvědčivě a logicky odůvodnil své závěry v kontextu nejlepšího zájmu nezletilé, a to s ohledem na provedené důkazy a skutková zjištění. Vzal v potaz právo nezletilé na péči obou rodičů a základní potřebu dítěte mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Uvedl, že přítomnost obou rodičů, kteří mají zájem o nezletilou pečovat, je klíčová pro její zdravý osobnostní růst. Docházkou nezletilé do základní školy v X dochází ke značnému omezení jejího kontaktu s otcem, který s ohledem na vzdálenost od místa bydliště, pracovní vytížení a nemožnost úpravy pracovní doby není schopen realizovat střídavou péči o nezletilou (body 26 a 27 napadeného rozsudku). Dále krajský soud přihlédl k vlohám a vlastnostem nezletilé. V neposledním řade zohlednil i to, že oba rodiče jsou zaměstnáním vázáni v Praze a stěžovatelka nemá pevnou vazbu na své momentální místo bydliště v X, kam se odstěhovala v rozporu s dohodou s otcem.
14. Ústavní soud neshledává na tomto zdůvodnění ani na procesním postupu krajského soudu nic protiústavního. Nelze mít za to, že by krajský soud porušil hmotně právní či procesně právní předpisy způsobem, který by měl za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl neprodleně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu