Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené Mgr. Janou Wranikovou, advokátkou ve Slezské Ostravě, Občanská 18, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 361/2008-200 ze dne 28. dubna 2008 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 51 E 989/2001-190 ze dne 18. března 2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech:
Napadenými usneseními byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce s odůvodněním, že výkon rozhodnutí, pro který žádala o osvobození a o ustanovení zástupce, již pravomocně skončil, a to usnesením o zastavení řízení č. j. 51 E 989/2001-27 ze dne 21. 6. 2004.
Stěžovatelka namítá, že se obecné soudy procesně nevypořádaly s jejím tvrzením, že výkon rozhodnutí stále probíhá, protože usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 2004 napadla odvoláním ze dne 13. 7. 2004 doručeným soudu dne 15. 7. 2004 (založené na č.l. 29), o němž nebylo doposud rozhodnuto. Uvedené odvolání nebylo odvolacím soudem v plném rozsahu projednáno, vyjma toho, že Krajský soud v Ostravě věc vrátil bez věcného vyřízení s uvedením skutečností, které má Okresní soud v Ostravě vyjasnit; měl především vyjasnit, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje, doručit usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a odstranit vady uvedeného podání.
Stěžovatelka dále uvedla, že po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soudem prvního stupně napadla toto usnesení odvoláním a současně požádala o ustanovení právního zástupce. Soud prvního stupně její žádosti vyhověl, ustanovil jí právního zástupce a zaslal mu výzvu k doplnění podání stěžovatelky. Bez ohledu na to, že její ustanovený právní zástupce doplnění těchto podání neučinil a stěžovatelka musela situaci zvládat sama, ze spisu nevyplývá, jakým způsobem obecné soudy naložily s jejím (výše uvedeným) podáním ze dne 13. 7. 2004, kterým se odvolala proti usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí ze dne 21. 6. 2004. O tomto podání nebylo žádným způsobem rozhodnuto.
Podle názoru stěžovatelky usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 10 Co 755/2007-169 ze dne 27. září 2007 bylo rozhodnuto pouze ve vztahu k usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 10. 12. 2001, č. j. 51 E 989/2001-3, avšak nebylo jím rozhodnuto o jejím odvolání proti usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí, a proto řízení o výkonu rozhodnutí nebylo dosud pravomocně ukončeno. Vzhledem k tomu nemohly soudy rozhodnout ani o zamítnutí jejího návrhu na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce s odůvodněním, že řízení o výkon rozhodnutí bylo zastaveno. Navrhla proto, aby Ústavní soud obě v záhlaví uvedená rozhodnutí zrušil.
Ze spisu dále vyplývá, že Okresní soud v Ostravě postupoval podle pokynů odvolacího soudu a doručil dne 20. 1. 2005 stěžovatelce usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (doručenka na č.l. 55 revers). Stěžovatelka reagovala podáním označeným jako odvolání ze dne 21. 1. 2005 (č.l. 56), v němž je uvedeno, že směřuje proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2001 a odkazuje na původní podání ze dne 13. 7. 2004 s tím, že opětovně žádá osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Okresní soud v Ostravě usnesením č. j. 51 E 989/2001-78 ze dne 20. 6. 2005 přiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil jí právního zástupce. Soud prvního stupně pak usnesením č. j. 51 E 989/2001-85 ze dne 20. 7. 2005 vyzval stěžovatelku k odstranění vad jejích podání - konkrétně podání ze dne 21. 1. 2005 a podání ze dne 13. 7. 2004 (soud označil toto podání dnem 15. 7. 2004, kdy mu bylo podání doručeno) - s přesně vymezenými vadami, které má stěžovatelka odstranit, a stanovenou lhůtou, v níž má vady odstranit.
Tato výzva byla doručena právnímu zástupci stěžovatelky dne 27. 7. 2005 (doručenka na č.l. 86 revers). Na výzvu reagoval právní zástupce stěžovatelky písemným podáním (č.l. 87), v němž uvedl některé skutkové okolnosti podle pokynů stěžovatelky a vzhledem k rozporům mezi ním a stěžovatelkou navrhl, aby soud zrušil jeho ustanovení zástupcem. Tomuto návrhu soud prvního stupně - po vyjádření stěžovatelky - vyhověl usnesením č. j. 51 E 989/2001-110 ze dne 29. 8. 2005 a následně pak usnesením č. j. 51 E 989/2001-116 ze dne 2.
11. 2005 zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce s poukazem na to, že již bylo přijato usnesení o zastavení řízení ze dne 21. 6. 2004 (viz výše), a to ve prospěch stěžovatelky. Stěžovatelka uvedené usnesení napadla odvoláním (č.l. 124), Krajský soud v Ostravě je však usnesením č. j. 10 Co 15/2006-130 ze dne 28. 2. 2006 potvrdil.
Stěžovatelka dne 5. 5. 2006 znovu požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (č.l. 134). Její návrh byl usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 51 E 989/2001-152 ze dne 15. 9. 2006 zamítnut. Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 10 Co 1301/2006-162 ze dne 27. 2. 2007 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Po vyřešení procesních otázek souvisejících s osvobozením od soudních poplatků a ustanovením zástupce předložil Okresní soud v Ostravě tuto věc znovu Krajskému soudu v Ostravě k rozhodnutí o odvolání stěžovatelky s výslovným uvedením, že se jedná o odvolání na č.l. 29 a 56 (předkládací zpráva na č.l. 167).
Krajský soud v Ostravě usnesením č. j. 10 Co 755/2007-169 ze dne 27. 9. 2007 odvolání stěžovatelky odmítl s odůvodněním, že odvolání nelze věcně projednat, protože nesplňuje náležitosti stanovené v ustanovení § 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.; usnesení odvolacího soudu bylo stěžovatelce doručena dne 9. 11. 2007. Z rejstříku Ústavního soudu se podává, že toto rozhodnutí krajského soudu stěžovatelka napadla ústavní stížností, která však byla usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 66/08 ze dne 7. 2. 2008 odmítnuta jako návrh nepřípustný.
Ze spisu dále vyplývá, že stěžovatelka podala dne 7. 1. 2008 novou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce (č.l. 179); usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 51 E 989/2001-181 ze dne 31. 1. 2008 byla vyzvána, aby doplnila svou žádost upřesněním, pro jaké řízení navrhuje ustanovení zástupce vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí vedený pod uvedenou spisovou značkou byl již skončen. Stěžovatelka sdělila, že žádá zástupce pro řízení vedené pod sp. zn. 51 E 989/2001.
Okresní soud v Ostravě napadeným usnesením č. j. 51 E 989/2001-190 ze dne 18. 3. 2008 návrh zamítl s odůvodněním, že výkon rozhodnutí v uvedeném řízení byl zastaven usnesením tohoto soudu ze dne 21. 6. 2004 (soud prvního stupně uvedl 2006, což lze považovat za písařskou chybu). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením č. j. 10 Co 361/2008-200 ze dne 28. 4. 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že postup soudu prvního stupně byl správný; stručně rekapituloval důležité procesní úkony a rozhodnutí.
Ústavní stížností stěžovatelka napadla rozhodnutí, která se týkala její žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Uvedeným rozhodnutím vytýkala to, že není správné jejich odůvodnění, protože vykonávací řízení vedené pod spisovou značkou 51 E 989/2001 dosud neskončilo, a proto je možné jí ustanovit zástupce k ochraně jejích práv a rozhodnout o osvobození od soudních poplatků. Svůj závěr, že vykonávací řízení ještě neskončilo, opírala stěžovatelka o to, že prý nebylo rozhodnuto o jejím odvolání ze dne 13. 7. 2004 (založené na č.l. 29).
Ústavní soud této námitce nemohl přisvědčit. Z výše uvedené rekapitulace soudního spisu vyplývá, že se obecné soudy zabývaly podáním stěžovatelky označeném jako odvolání ze dne 13. 7. 2004, které bylo v záhlaví směřováno toliko proti usnesení 51 E 989/2001-3 o nařízení výkonu rozhodnutí. Z předkládací zprávy na č. l. 167 vyplývá, že soud prvního stupně předložil odvolacímu soudu spis s upozorněním na odvolání stěžovatelky na č. l. 29 (podání stěžovatelky ze dne 13. 7. 2004) a 56 (podání stěžovatelky ze dne 21. 1. 2005). Odvolací soud pak odvolání odmítl s odůvodněním, že stěžovatelka neodstranila vady podání (zejména nespecifikovala, které rozhodnutí je napadáno), což vedlo k tomu, že její odvolání nebylo možno projednat věcně.
V této souvislosti je ještě nutno uvést, že uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 755/2007-169 ze dne 27. 9. 2007, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky proti původnímu usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2001, č. j. 51 E 989/2001-3, nebylo touto ústavní stížností napadeno a Ústavní soud je proto přezkoumávat nemůže.
Ve vztahu k napadeným rozhodnutím Ústavní soud vyšel z existujícího právního stavu, že vykonávací řízení bylo pravomocně zastaveno. Dospěl proto k závěru, že postup obecných soudů, které zamítly žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce s odůvodněním, že řízení, pro něž mělo být požadované rozhodnutí vydáno, je skončeno, je opřen o příslušné procesní předpisy a odpovídá stavu předmětného řízení. Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces zjevně nedošlo.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2009
František Duchoň předseda senátu