Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Bílka, zastoupeného JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, Bělehradská 3347/7, proti rozsudku Okresní soudu v Litoměřicích č. j. 20 C 62/2021-40 ze dne 14. 5. 2021, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení a Františka Štěpánka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V projednávané věci se stěžovatel (pronajímatel) u obecného soudu domáhal proti vedlejšímu účastníkovi (bývalému nájemci) zaplacení částky 8 639 Kč s příslušenstvím z titulu nároků vzniklých v souvislosti s nájmem bytu č. X v M. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl po provedeném dokazování (v nepřítomnosti žalovaného vedlejšího účastníka) žalobu stěžovatele v plném rozsahu. Nalézací soud dospěl k závěru, že se stěžovateli nepodařilo ani přes kvalifikované poučení beze vší pochybnosti prokázat, že byl byt vedlejším účastníkem poškozen.
3. Stěžovatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces - přestože byl vedlejší účastník v řízení zcela nečinný, nedostavil se ani k nařízenému jednání a byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř., nalézací soud sám nahradil nečinnost žalovaného v řízení, jeho iniciativu převzal na sebe a žalobu zamítl.
4. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem v řízení u obecného soudu [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní stížnost je včasná, neboť byla podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 téhož zákona); stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 téhož zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
5. Především je třeba zdůraznit, že při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží i k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04
ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele, resp. jeho majetkové poměry. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsal.
6. Ústavní soud nenalezl pádný důvod, proč by měl zasáhnout do rozhodovací činnosti obecného soudu a plnit tak roli další přezkumné instance v rámci obecné justice, čehož se stěžovatel fakticky domáhá. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) zaručují účastníkům řízení postup podle předem stanovených pravidel daných příslušným procesním řádem; nezaručují a ani zaručit nemohou, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka.
7. Ústavní soud nadto dodává, že rozsudek pro zmeškání podle § 153b soud vydat může, ale nemusí, procesní předpis nezakazuje, aby bylo v nepřítomnosti žalovaného provedeno dokazování a žaloba zamítnuta, přestože žalobce vydání kontumačního rozsudku navrhl, a byly pro to i splněny předpoklady.
8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. srpna 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu