Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Petry Fleischmanové, bez právního zastoupení, ze dne 21. 1. 2023, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 21. 1. 2023 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, ve kterém stěžovatelka žádala, aby jí Ústavní soud "vrátil ukradené rodinné soukromé nemovitosti v O. a Č., které ukradl neoprávněný Bohumil Lojkásek" a aby určil, že je výlučným vlastníkem několika nemovitostí. Stěžovatelka dále po Ústavním soudu žádala "zrušit všechny absolutně neplatné rozsudky", které podle ní "byly postaveny na hoaxu". Stěžovatelka v původním podání tvrdí, že jde o nezákonný zásah do jejího práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, když "[s]oudy ignorují dědická řízení a státem verifikované doklady a věří Lojkáskovým hoaxům a dezinformacím". Stěžovatelka doplnila původní podání celkem osmkrát, přičemž k jednotlivým podáním přiložila desítky příloh.
2. Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatelka zejména není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. Řádnou speciální plnou moc splňující požadavky § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nedoložila k původnímu podání, ani k následujícím doplnění, ze kterých ani vyplývá, že by je konkrétní advokát jménem stěžovatelky vypracoval.
V jednom z podání naopak stěžovatelka vysloveně uvádí, že si "[a]dvokáti [...] řekli o nadstandardní palmáre a nekomunikují". Žádné podání stěžovatelky v každém případě neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se stěžovatelka dovolává, a není z nich ani patrno, čeho konkrétně se stěžovatelka domáhá (srov. § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Byť stěžovatelka ke svým podáním přiložila mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2487/2022-617 ze dne 15. 12. 2022, podrobné vysvětlení, zda skutečně brojí tomuto rozhodnutí, v podáních chybí.
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1371/22 ze dne 3. 6. 2022).
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně již v řadě řízení (kupříkladu vě věci sp. zn. IV. ÚS 1267/17 či sp. zn. I. ÚS 921/20 ). Byť stěžovatelka podala několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena, znovu podala vadný návrh, aniž by byla právně zastoupena advokátem (stejně jako ve věci sp. zn. III. ÚS 1006/21 ).
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj tedy návrh stěžovatelky odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2023
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj