Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. H., zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. Cpj 433/2009, kterým bylo opraveno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 7. 2009, čj. 7 Cmo 564/2008 - 349, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
sp. zn. III. ÚS 321/03 ).
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho polemika se závěrem odvolacího soudu, spočívajícího v tom, že vady odůvodnění nelze poté, co rozhodnutí nabude právní moci, již z podnětu účastníka měnit. Zásah do svého práva na spravedlivý proces pak spatřuje v tom, že odvolací soud nerozhodl v souladu s jeho právním názorem.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, shledal, že ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces v projednávané věci zjevně nedošlo.
Podle § 164 OSŘ předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. V § 167 odst. 2 OSŘ se uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle § 211 OSŘ platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Podle § 164 OSŘ soud postupuje také při opravě chyb v psaní a počtech a jiných zřejmých nesprávností, které se vyskytly v usnesení (§ 167 odst. 2).
Ústavní soud předesílá, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Jeho stěžejní námitce, že odvolací soud měl podle § 164 OSŘ opravit i odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí, přisvědčit nelze. Odvolací soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který má zákonnou oporu. Podrobně vyložil, že v situaci, kdy stěžovatel podal dovolání, a napadá tedy rozhodnutí ve věci samé jako celek, bude o jeho námitkách směřujících proti znění odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, které podle jeho názoru nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, rozhodováno v rámci dovolacího řízení.
I ostatními námitkami se v rozhodnutí napadeném ústavní stížností odvolací soud adekvátně zabýval, přičemž své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces způsobit nemohl. Nezbývá než dodat, že skutečnost, že napadené rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na základě toho mu nezbylo než jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. listopadu 2010
Vojen Güttler, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu