Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 22/2025-28 ze dne 14. 5. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a České advokátní komory, Národní 16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Návrh, označený jako ústavní stížnost, doručený Ústavnímu soudu dne 18. 7. 2025, kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, nesplňuje náležitost stanovenou pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu - povinné zastoupení advokátem podle § 29 až 31 tohoto zákona. Stěžovatelka s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 ze dne 24. 1. 2023 požádala o určení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o žádosti o určení advokáta ze dne 10. 7. 2025 vedlejší účastnice rozhodne.
2. Obecně platí, že Ústavní soud učiní opatření k odstranění vad návrhu, tedy poučí účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve nepodaří-li se vytčený nedostatek návrhu odstranit, mají být vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky - odmítnutí návrhu. Ústavní soud již mnohokrát rozhodl, že není nezbytné, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak v minulosti již stalo. Lze spolehlivě předpokládat, že dříve poskytnutá poučení stěžovatelce zprostředkovala informaci o povinných náležitostech ústavní stížnosti.
3. Z ústavní stížnosti plyne, že si je stěžovatelka vady stížnosti vědoma. Stěžovatelka se na Ústavní soud v minulosti již obrátila řádově v desítkách věcí a byla vícekrát vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti (např. v řízeních sp. zn. III. ÚS 2346/20 nebo
I. ÚS 3300/21 ). Kromě její vědomosti se jí tak i ze strany Ústavního soudu dostalo náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad návrhu. Je nepochybné, že si je stěžovatelka zákonných náležitostí ústavní stížnosti vědoma. Vždy nové a stejné poučení by bylo postupem neefektivním a formalistickým (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2579/21 ze dne 5. 10. 2021).
4. Ačkoli stěžovatelka opětovně navrhla, aby jí Ústavní soud určil lhůtu k odstranění nedostatku povinného zastoupení do doby, než o jejím návrhu na určení advokáta rozhodne vedlejší účastnice, nemění to nic na povinnosti zastoupení advokátem již při podání ústavní stížnosti. Je-li si stěžovatelka nepochybně této podmínky vědoma, nemůže mít sama opakovaná žádost o určení advokáta vliv na posouzení procesních předpokladů řízení o nynější ústavní stížnosti. Nic na tom nemění ani nepřiléhavý poukaz na nález sp. zn. Pl. ÚS 44/21
. Stanovení lhůty k odstranění vady ústavní stížnosti je postupem výjimečným, kterým se do určité míry zvýhodňuje konkrétní stěžovatel oproti stěžovatelům ostatním, neboť se jím fakticky prodlužuje samotná lhůta k podání ústavní stížnosti. Smyslem výzvy a příslušného poučení je - jak výše uvedeno - poskytnout informaci o stěžovateli dosud neznámých náležitostem ústavní stížnosti. V tomto případě si je stěžovatelka procesních předpokladů řízení před Ústavním soudem vědoma, a ke stanovení dodatečné lhůty tak není důvod.
5. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2025
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj