Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
V podání, doručeném osobně dne 10. 8. 2007, stěžovatelka požadovala, aby se Český úřad zeměměřický a katastrální zdržel zásahů do jejích ústavně zaručených základních práv a aby jí vydal specifikované nemovitosti.
Z uvedeného podání vyplývá, že stěžovatelka nebyla a není zastoupena advokátem (viz ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její podání za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka vedla, je zřejmé, že volí postup, jímž nerespektuje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz např. věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 328/02 , sp. zn. IV. ÚS 602/02 nebo sp. zn. I. ÚS 339/06 a další). Tyto požadavky, kladené na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jsou stěžovatelce známy již minimálně 5 let.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění nedostatku (vady) návrhu. Vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky, mezi něž patří odmítnutí návrhu, pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Z dříve poskytnutých informací je stěžovatelce dobře známo, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než řádným návrhem a v zastoupení advokátem. Proto se jeví jako neefektivní a formalistické setrvávat na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení. V projednávané věci soudce zpravodaj shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2007
František Duchoň soudce Ústavního soudu