Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní Svobody 26, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2007, čj. 10 Ca 214/2005 - 39, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel tvrdí, že v řízení před krajským soudem byla porušena jeho ústavně garantovaná základní práva upravená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dne 28. 8. 2007 zamítl další návrh stěžovatele na pokračování v řízení, protože ani tehdy neodpadla překážka bránící v pokračování v řízení. Dne 10. 9. 2007 rozhodlo Ministerstvo pro místní rozvoj o opravném prostředku stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí. Proto usnesením ze dne 2. 10. 2007 v řízení pokračoval. Usnesením ze dne 21. 11. 2007 žalobu stěžovatele zamítl. V současnosti probíhá u Nejvyššího správního soudu řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel požaduje jednak zrušení rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho návrhu na pokračování v řízení a jednak odstranění průtahů v řízení. Z výše uvedeného plyne, že ani jeden z uvedených zásahů netrvá - na základě usnesení ze dne 2. 10. 2007 krajský soud pokračoval v přerušeném řízení a následující měsíc vydal rozhodnutí ve věci a řízení před ním tak skončilo. Je tedy zřejmé, že ani jeden ze stěžovatelem namítaných zásahů orgánu veřejné moci, proti nimž ústavní stížnost směřuje, již není zásahem aktuálním. Z konstantní judikatury Ústavního soudu (viz nález sp. zn. II. ÚS 284/04
[Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, str. 269]; nález sp. zn. II. ÚS 7/03
[Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, str. 239]; nebo nález sp. zn. IV. ÚS 202/02
[Sbírka nálezů a usnesení, sv. 27, str. 325]) i nauky (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, I. vydání 2001, str. 296 a násl.), vyplývá, že ústavní stížnost může být úspěšně uplatňována pouze proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti neaktuálnímu a netrvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, jedná se o stížnost zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu