Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 66/2020-916 ze dne 12. 5. 2020, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 27. 7. 2020 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, přičemž v uvedeném podání stěžovatelka rovněž žádá o blíže nespecifikované prodloužení lhůty, navrácení v předešlý stav, přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30, § 31 téhož zákona). K ústavní stížnosti stěžovatelka rovněž nedoložila (případné) napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
2. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
3. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení se stěžovatelce již dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatelka podala mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 781/16 ze dne 18. 4. 2016 či usnesení sp. zn. I. ÚS 605/18 ze dne 17. 4. 2018; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Stěžovatelka si ze stejného důvodu musí být vědoma i toho, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro toto řízení přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelka musí sama obrátit na Českou advokátní komoru.
5. Pro neefektivnost dalšího poučování soudce zpravodaj návrh odmítl na základě přiměřené aplikace § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. července 2020
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj