Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti OLVE CZ, spol. s. r. o., se sídlem Brno 2, Příkop 4, zastoupené JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se sídlem Praha 2, Wenzigova 5, proti zásahům Celního úřadu Brno, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 101 odst. 3 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle stěžovatelky není případné v dané věci postupovat podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, neboť zásah Celního úřadu Brno, resp. hrozba budoucích zásahů ze strany celních orgánů vůči stěžovatelce budou realizovány na podkladě shora uvedeného zákonného ustanovení, které zároveň navrhla zrušit. Není tedy splněna podmínka postupu podle části třetí, oddílu třetího soudního řádu správního, tedy nezákonnost rozhodnutí.
Ústavní stížnost tvoří, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Princip subsidiarity pak nalezl své konkrétní vyjádření v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky k ochraně práva, a to nejen opravné procesní prostředky, ale též další prostředky v jiných řízeních, které jsou způsobilé vést k ochraně práv. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí, u nichž případnou protiústavnost, spočívající v porušení základních práv stěžovatelů, již nelze napravit jiným způsobem.
Přestože stěžovatelka nepovažuje za případné postupovat ve věci podle § 82 soudního řádu správního, Ústavní soud konstatuje, že by se měla domáhat ochrany svých práv vůči postupu celního úřadu právě v rámci řízení ve správním soudnictví. Ostatně sama stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti odkazuje na četná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví, týkající se přezkoumávání postupu celních orgánů. Tím, že správní žalobu nepodala, nevyčerpala ve výše uvedeném smyslu všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Tato skutečnost činí její ústavní stížnost nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, její ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. V důsledku toho musel být odmítnut i její návrh na zrušení § 101 odst. 3 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, protože odpadla základní podmínka projednání tohoto návrhu s ústavní stížností spojeného a stěžovatelku nebylo možno považovat za osobu oprávněnou k podání zmíněného návrhu (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 1. září 2011
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu