Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2007, čj. 8 As 43/2006 - 74, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel tvrdí, že správní orgán ve stavebním řízení porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy, když nepřerušil řízení, ačkoli o vlastnických otázkách k pozemkům bylo zahájeno řízení před soudem. Při vydání stavebního povolení nevzal v úvahu podstatné skutečnosti, např. to, že na zastavěném pozemku nelze stavět. Nejvyšší správní soud tím, že odmítl jeho žalobu, uplatnil svou pravomoc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a porušil také ust. článku 6 bodu 1 Úmluvy a čl. 90 Ústavy.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93 , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Jakkoli je možné interpretaci "žalobních bodů" a z toho vycházející závěr Nejvyššího správního soudu, vedoucí k odmítnutí žaloby, považovat za restriktivní (viz také starší judikatura Ústavního soudu vztahující se k předchozí právní úpravě správního soudnictví, konkrétně k § 249 odst. 2 OSŘ ve znění do 31. 12. 2002: nálezy sp. zn. IV. ÚS 406/99 , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 87, sp. zn. IV. ÚS 484/99 , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 259, nebo sp. zn. II. ÚS 459/2000 , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 27, str. 189), Ústavní soud, s přihlédnutím k aktuální zákonné úpravě obsažené v soudním řádu správním, nepokládá takový výklad za porušující stěžovatelova ústavně zaručená základní práva.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu