Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Raúla Ipini, advokáta, sídlem Dlouhoveská 1676/65a, Hlučín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2025 č. j. 5 To 146/2025-297, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, odst. 3, čl. 26 odst. 1, odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 4. 2025 č. j. 1 T 17/2025-287 bylo rozhodnuto o odměně a náhradách stěžovatele coby obhájce v trestním řízení. Okresní soud v Opavě stěžovateli přiznal celkovou částku 13 708 Kč a ohledně částky 3 150 Kč zamítl jeho návrh. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, která byla v záhlaví citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") jako nedůvodná zamítnuta.
3. V ústavní stížnosti směřující proti usnesení krajského soudu stěžovatel tvrdí, že se krajský soud dopustil libovůle, neodůvodnil, proč se odchýlil od ustálené judikatury jemu podřízených soudů a jeho rozhodnutí celkově není odůvodněno řádně.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno; Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel není právně zastoupen, avšak tuto povinnost nemá vzhledem ke stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15, podle kterého je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Stěžovatel napadá usnesení krajského soudu, které se týká stěžovateli nepřiznané částky 3 150 Kč s příslušenstvím. Předmětem ústavní stížnosti je tedy peněžní částka, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (podrobně např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 , body 29 až 33). Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí zásadní. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů (usnesení ze dne 24.
1. 2024 sp. zn. III. ÚS 2412/23 ). To neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (nález ze dne 11. 12. 2020 sp. zn. II. ÚS 65/20 ). Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr (nález ze dne 6.
4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ).
6. Stěžovatel sice ve stížnosti tvrdí, že v jeho případě má otázka odměny ústavněprávní dimenzi, nicméně žádným způsobem nedokládá, jaká okolnost tuto ústavněprávní dimenzi zakládá. Má-li být dána tvrzenými nedostatky v odůvodnění napadeného usnesení, Ústavní soud konstatuje, že toto je obsáhlé a srozumitelné a lze z něj vyčíst, že obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem a nikoli libovolně. Jiné námitky, ze kterých by vyplýval ústavněprávní rozměr posuzované věci, stěžovatel nepředložil a tento rozměr v posuzované věci neshledal ani Ústavní soud.
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu