Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 11, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2007, čj. 25 Co 59/2007 - 85, a proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 1. 2007, čj. 5 C 145/2006 - 66, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy vybočily z rámce daného ustanovením § 132 OSŘ, nebylo prokázáno, že by byl seznámen s normami spotřeby práce. Odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 398/97 a sp. zn. III. ÚS 23/93 , v nichž je uvedeno, jak mají obecné soudy k hodnocení důkazů přistupovat. Navíc bylo podle stěžovatele rozhodnutími soudů porušeno jeho právo na získávání prostředků pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivou odměnu za práci ve smyslu čl. 28 Listiny.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93 , Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu). Stěžovatel se s podobnými návrhy již na Ústavní soud obrátil a jeho návrhy byly projednány pod sp. zn. II. ÚS 400/07 a sp. zn. II. ÚS 2241/07
. V obou případech Ústavní soud návrhy stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné. V usnesení ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 2241/07 , Ústavní soud výslovně upozornil na jednu ze základních zásad sporného řízení - zásadu projednací. Stěžovatel svou povinnost tvrzení a důkazní v řízení před obecnými soudy nesplnil. V dnes projednávaném případě nemá Ústavní soud důvod odchýlit se od zmíněných předchozích rozhodnutí a pro stručnost na jejich odůvodnění v podrobnostech odkazuje. K porušení ústavně zaručených práv stěžovatele ve smyslu čl. 4 odst. 3, čl. 26 odst. 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 bod 1 Úmluvy nedošlo.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. května 2008
Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu