Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Zuzanou Božkovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 551, Třinec, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, a proti usnesení ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 25. 3. 2009, sp. zn. 26 E 65/2003, bylo rozhodnuto o nařízení dražebního jednání a vydána dražební vyhláška; předmětem dražby byl určen spoluvlastnický podíl povinného J. K. (bratra stěžovatele), zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem Frýdek-Místek, a to v rozsahu 1/4 na nemovitostech zapsaných na LV č. 1700 pro k. ú. Místek a obec Frýdek-Místek, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, a to: objekt bydlení č. p. 540 na pozemku parc. č. 1124 včetně kůlny, hospodářské budovy a venkovních úprav; pozemku parc. č. 1124 - zastavěná plocha a nádvoří; pozemku parcela č. 1125 - zahrada. Napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. 26 E 65/2003 byl udělen příklep vydražiteli společnosti Moneta, a. s., na vydražený spoluvlastnický podíl ve výši 1/4, jak je tento specifikován výše.
sp. zn. II. ÚS 1555/09
. Nicméně, o odstranění vad podané ústavní stížnosti v rámci řízení pod sp. zn. II. ÚS 1555/09 nemohlo jít, neboť ústavní stížnost pod sp. zn. II. ÚS 1555/09 byla odmítnuta (pro neodstranění vad ve lhůtě) již dne 4. 8. 2009. Proto považoval Ústavní soud podání stěžovatele (ze dne 18. 8. 2009) - dle svého obsahu - za novou ústavní stížnost.
2) Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě namítá, že v řízení u okresního soudu šlo o exekuci spoluvlastnického podílu povinného J. K.; stěžovatel uvádí, že je rovněž spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to v rozsahu 1/4, a měl být tudíž také Okresním soudem ve Frýdku - Místku vyrozuměn o jednání a jednotlivých úkonech soudu v dané věci, aby mohl uplatnit jako spoluvlastník svou účinnou skutkovou a procesní obranu. Tím, že mu Okresní soud ve Frýdku-Místku nedal možnost, aby v řízení vystupoval jako spoluvlastník a jako účastník tohoto řízení, nerespektoval právo stěžovatele vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces.
3) Jak však Ústavní soud zjistil z vyžádaného spisu, stěžovatel byl vyrozuměn již dne 14. 4. 2009 o nařízeném dražebním jednání na den 11. 6. 2009 (srov. str. 290 spisu), tedy mohl uplatnit jako spoluvlastník "svou účinnou skutkovou a procesní obranu", které se dovolává v ústavní stížnosti. Stěžovatelovo tvrzení proto nemá oporu v reálném stavu. Bylo jen na jeho úvaze, zda se k dražebnímu jednání dne 11. 6. 2009 dostaví či nikoli. Jestliže se nedostavil (srov. dražební protokol na str. 309 spisu), negativní důsledky takové procesní pasivity jdou přirozeně k jeho tíži. K porušení jeho práv, tím méně základních práv, tedy zjevně nedošlo.
V této souvislosti lze toliko dodat, že bylo povinností stěžovatele zahrnout do ústavní stížnosti "pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností" (srov. § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Této své zákonné povinnosti - jak plyne z uvedeného - však zjevně nedostál.
4) Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva a svobody stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně porušeny nebyly. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v této části podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
5) Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že stěžovatel byl o úkonech okresního soudu a jeho jednáních a rozhodnutích uvědomován průběžně i v jiných fázích v řízení vedeného pod sp. zn. 26 E 65/2003 (srov. např. str. 18, 68, 93a, 147, 192, 212). IV.
1) Stěžovatel na závěr ústavní stížnosti konečně uvedl, že opatrovník (Statutární město Frýdek-Místek), který byl ustanoven jeho bratru (povinnému) J. K., nejednal v zájmu povinného, v čemž stěžovatel spatřuje porušení práva na právní pomoc garantovaného čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2) Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1) písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda [§ 72 odst. 1) písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Předpokladem podání ústavní stížnosti je tedy to, že stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda. Nelze tedy podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, str. 329).
Stěžovatel však namítá, že jednání opatrovníka nebylo v zájmu povinného, tj. jeho bratra. Netvrdí tedy, že by napadené rozhodnutí v této části jakkoliv zasáhlo do jeho základních práv. Z toho plyne, že stěžovatel v této části ústavní stížnosti není osobou oprávněnou podat ústavní stížnost ve smyslu shora citovaného § 72 odst. 1) písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
3) Ústavní stížnost v této části je tedy podána osobou zjevně neoprávněnou. Jsou proto naplněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. pro její odmítnutí. V tomto směru Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
4) Toliko jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že sám stěžovatel okresnímu soudu adresoval přípis (ze dne 15. 8. 2006), v němž uvedl: "Nejsem ochoten vykonávat opatrovníka Janu Kocikovi" (srov. str. 133 spisu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2009
František Duchoň v.r. předseda senátu