Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Bc. Šárky Suré, zastoupené advokátem JUDr. Richardem Pustějovským, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 152/2024-63 ze dne 29. 5. 2025 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 4/2024-47 ze dne 10. 4. 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se před správními soudy domáhala zrušení rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby. Soudy jí nevyhověly. Stěžovatelka proti oběma rozsudkům podala ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina) a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
3. Stěžovatelka již od řízení před krajským soudem uplatňuje stále stejné námitky (viz bod 30 rozsudku NSS). Některými z nich se NSS nezabýval, protože je shledal nepřípustnými (viz body 31 až 39 rozsudku NSS). Stěžovatelka přitom nepřináší argumentaci, proč by tyto námitky přípustné měly být. Pokud se námitkami nemohl zabývat NSS, tím spíše se jimi nemůže zabývat ani Ústavní soud. Podle principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž Ústavní soud nezasahuje tam, kde z důvodů na straně stěžovatele neměly příležitost zasáhnout obecné soudy (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Co se týče námitek, jimiž se NSS zabýval, protože byly přípustné, Ústavní soud v závěrech NSS nenachází nic protiústavního. Na rozdíl od stěžovatelky považuje Ústavní soud odůvodnění obou napadených rozsudků za přezkoumatelná a srozumitelná, a proto napadená rozhodnutí ani nelze označit jako svévolná.
5. Vedle nepřezkoumatelnosti stěžovatelka namítá, že se správní soudy nedostatečně zabývaly zásahem do jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a neprovedly pro posouzení zásahu test proporcionality. Stěžovatelka však své námitky formuluje pouze v obecné či "metodologické" rovině, aniž by tvrdila či prokazovala konkrétní okolnosti, které by převážily veřejný zájem na odstranění stavby. Na obecné námitky tak může Ústavní soud poskytnout pouze obecnou odpověď - správní soudy dbaly na to, aby šetřily podstatu a smysl vlastnického práva stěžovatelky, jak to vyžaduje čl. 4 odst. 4 Listiny ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny. Otázku přiměřenosti nepominuly, jen dospěly k závěru, že neexistuje žádný důvod, který by převážil nad veřejným zájmem na odstranění stavby (viz body 43 až 47 rozsudku NSS a body 46 až 54 rozsudku krajského soudu).
6. Správní soudy vysvětlily, že důvodem pro nařízení odstranění stavby bylo rozhodnutí stavebního úřadu, který nevyhověl návrhu na dodatečné povolení stavby. Jestliže stavba nebyla ani dodatečně povolena (to je právě poslední institut sloužící k zamezení zásahu do vlastnického práva), nezbylo než rozhodnout o odstranění "černé stavby". Soudy poukázaly také na to, že stěžovatelka i přes opakované výzvy stavebního úřadu k zastavení prací vybudovala stavbu domu a v následných řízeních nevpustila stavební úřad na místo stavby, ani mu nedoložila jakoukoli dokumentaci. Zásah do vlastnického práva stěžovatelky má tedy původ nikoliv až v řízení o odstranění stavby, ale již při zahájení stavebních prací. To vzaly správní soudy do úvahy a přiměřenost zásahu do vlastnického práva posoudily v souladu s ústavními požadavky.
7. Námitky týkající se vymezení účastníků řízení o odstranění stavby správní soudy také vypořádaly (body 47 až 50 rozsudku NSS a body 55 až 56 rozsudku krajského soudu) a navíc jim schází ústavněprávní dimenze - ani stěžovatelka neobjasňuje, jak by chybným okruhem účastníků řízení měla být porušena její základní práva. Jenom opět zcela obecně poukazuje na právo na spravedlivý proces. Jakékoliv drobné procesní pochybení (bylo-li by prokázáno) však porušení práva na spravedlivý proces nezakládá; významné je, zda proces jako celek byl spravedlivý.
8. K žádnému porušení základních práv stěžovatelky tak nedošlo. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval, jelikož o ústavní stížnosti rozhodl relativně brzy po jejím podání.
9. Ústavní soud podotýká, že stěžovatelka v petitu navrhla zrušení jiných rozhodnutí, než označuje v hlavičce ústavní stížnosti, která přiložila v příloze a proti nimž výslovně argumentuje. Protože jde o zjevnou chybu v psaní, jež vznikla patrně nedůsledným kopírováním z jiné ústavní stížnosti téže stěžovatelky, Ústavní soud návrh posoudil podle jeho obsahu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu