Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti V. Ř., zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 75/48, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích sp. zn. 27 Co 181/2024 ze dne 28. 6. 2024 a usnesení Okresního soudu v Chrudimi č. j. 0 P 74/2021-2197 ze dne 2. 5. 2024 za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi jako účastníků řízení a 1) M. T. a 2) nezl. K. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
2. Usnesením č. j. 0 P 74/2021-2197 ze dne 2. 5. 2024 okresní soud změnil své předchozí usnesení č. j. 0 P 74/2021-2073 ze dne 23. 2. 2024 tak, že doba, na kterou bylo předběžné opatření nařízeno, se prodlužuje do 26. 8. 2024. Usnesením sp. zn. 27 Co 181/2024 ze dne 28. 6. 2024 následně krajský soud toto usnesení okresního soudu potvrdil.
3. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy rozhodovaly v situaci, kdy se nezletilá nacházela ve faktické péči otce poté, co již ze zákona zanikly účinky původně nařízeného předběžného opatření, kterým byla předána do péče otce z důvodu, že stěžovatelka výchovu dlouhodobě nezvládala a před dcerou o otci hovořila velmi negativně. V průběhu řízení o změnu péče a výživného pak bylo usnesením č. j. 0 P 74/2021-2073 ze dne 23. 2. 2024 do 23. 5. 2024 nařízeno předběžné opatření, kterým byla nezletilá ponechána v péči otce s tím, že stěžovatelce bylo po dobu jeho trvání zakázáno se s ní jakkoliv přímo stýkat.
Při prodloužení tohoto předběžného opatření do 26. 8. 2024 soudy vycházely ze společného znaleckého posudku znalců z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, a z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Z něj vyplynulo, že stěžovatelka trpí poruchou osobnosti, která závažným způsobem ovlivňuje její rodičovské kompetence, přičemž na toto své jednání nemá náhled. Nezletilá byla v její péči vystavena systémovému týrání psychického charakteru a záměrně zneužívána v boji s otcem, znalci proto dali do budoucna na zvážení i zákaz styku stěžovatelky s nezletilou.
Se závěry tohoto posudku korespondovaly také závěry znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení, kde znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, uvedla, že u stěžovatelky jsou zvýrazněny sklony k fabulaci a shledala u ní až patologicky nenávistný vztah k otci. Prodloužení nařízeného předběžného opatření podpořil i opatrovník, který připomněl také incident ze dne 20. 2. 2024 svědčící o neochotě stěžovatelky respektovat faktickou péči otce o nezletilou (nezletilá byla vystavena mimořádně stresové situaci poté, co ji stěžovatelka vyzvedla ze školky a do péče otce musela být vrácena za asistence Policie ČR).
Vzhledem k závažnému výchovnému selhávání stěžovatelky a potřebě, aby poměry nezletilé byly jasně upraveny do doby rozhodnutí ve věci, které nebylo možné očekávat před 23. 5. 2024, považovaly soudy za nezbytné trvání předběžného opatření v zájmu nezletilé prodloužit.
sp. zn. III. ÚS 2606/23
ze dne 13. 3. 2024,
sp. zn. II. ÚS 2225/23
ze dne 1. 11. 2023 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. V návaznosti na popsané limity ústavněprávního přezkumu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem, měla zákonný podklad a nelze v nich spatřovat projevy svévole či jinak nepřiměřeného zásahu do základních práv stěžovatelky.
7. Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatné, že soudy v souladu s požadavky kladenými na daný typ rozhodnutí vyložily, proč bylo nezbytné prodloužit předběžné opatření, a přiměřeně reagovaly také na argumentaci stěžovatelky. Obava, že by výchovné působení stěžovatelky mohlo i nadále negativně ovlivňovat vývoj nezletilé, se na podkladě souhrnu zjištěných skutečností, které soudy měly v momentě svého rozhodování k dispozici, jeví jako důvodná. Pokud v souladu s ochranou nejlepšího zájmu nezletilé soudy zohlednily potřebu zajištění jejího bezpečného vývoje a přistoupily k prodloužení nařízeného předběžného opatření, je třeba napadená rozhodnutí hodnotit jako ústavně konformní, přestože do života stěžovatelky a nezletilé přináší negativní důsledek v podobě dočasného vyloučení jejich přímého osobního kontaktu. Jak připomenul krajský soud, napadená usnesení však nejsou rozhodnutími, která by předjímala konečné rozhodnutí ve věci a která by v budoucnu nemohla dostát změn.
8. Pokud jde o stěžovatelčinu námitku podjatosti rozhodující soudkyně okresního soudu, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že to bylo ve smyslu § 15b odst. 1 o. s. ř. činěno jako úkon, který nesnese odkladu. O námitce podjatosti pak rozhodl krajský soud tak, že soudkyně není z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena. Uvádí-li stěžovatelka, že nebylo rozhodnuto o jejím novém návrhu na přenesení příslušnosti, lze odkázat na argumentaci krajského soudu, dle které o návrhu nebylo třeba nově rozhodovat, jelikož nebyl spojen s novou argumentací a o návrhu na přenesení příslušnosti již bylo negativně rozhodnuto usnesením okresního soudu z 3. 11. 2023 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 3. 1. 2024. V této souvislosti lze podotknout, že v zájmu nezletilé a obou rodičů je nyní zejména brzké rozhodnutí ve věci samé, k čemuž by přenesení příslušnosti (i při zohlednění rozsahu spisového materiálu) jistě nepřispělo.
9. V ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje i s obsahem znaleckého posudku, který dává do souvislosti s informacemi dostupnými na facebookovém profilu otce nezletilé. Úkolem Ústavního soudu však není tento posudek přehodnocovat, což platí tím spíš, nezpochybňuje-li jej stěžovatelka skutečně relevantním způsobem a k ústavní stížnosti nebyl ani přiložen. Stěžovatelka pak zcela přehlíží, že k prodloužení předběžného opatření došlo především na základě informací, které ze znaleckého posudku vyplývají k její osobě a jejímu chování, a nikoliv k otci nezletilé. Nadto, jak uvedly obecné soudy, posudek z nynějšího řízení nestojí osamocen, ale je podporován také posudky z trestního řízení.
10. Dle stěžovatelky nelze přihlížet ani k výslechu znalkyně ze dne 30. 4. 2024, neboť ta byla vyslechnuta navzdory podané námitce podjatosti rozhodující soudkyně, za stavu, kdy nebylo rozhodnuto o návrhu na přenesení místní příslušnosti a právnímu zástupci nebyla soudem zaslána vyžádaná dokumentace. Vzhledem k uvedenému stěžovatelka i její právní zástupce svou neúčast při jednání omluvili. Z ústavní stížnosti a připojených listin přitom není zřejmé, zda tuto námitku stěžovatelka v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti uplatnila již v odvolání proti napadenému rozhodnutí okresního soudu. I kdyby tomu tak bylo, neměla by však tato námitka potřebnou ústavněprávní relevanci, neboť samotný výslech znalkyně s prodloužením předběžného opatření bezprostředně nesouvisí, jelikož rozhodnutí obecných soudů obstojí i jen na základě informací ze samotných posudků, resp. kombinace posudků.
11. Tvrdí-li stěžovatelka, že napadená rozhodnutí porušují i zájmy nezletilé, lze pro úplnost doplnit, že rozhodování o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti.
12. O ústavní stížnosti bylo rozhodnuto krátce po jejím podání a bylo tak bezpředmětné rozhodovat samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, který v daném případě sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud současně z další ústavní stížnosti stěžovatelky zjistil, že již před doručením nyní posuzované ústavní stížnosti bylo předběžné opatření obecnými soudy znovu prodlouženo, a to do 26. 11. 2024.
13. Nedostatky, pro které by z pohledu Ústavního soudu bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého soudního rozhodování, napadená rozhodnutí netrpí. Jelikož stěžovatelkou namítané porušení základních práv zjištěno nebylo, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. října 2024
Jan Wintr, v. r.
předseda senátu