Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem, sídlem Údolní 8, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích č. j. 27 Co 94/2023-413 ze dne 7. června 2023 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 21 P 86/2018-350 ze dne 23. ledna 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a P. Ch. a nezletilého M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilého vedlejšího účastníka) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") č. j. 21 Nc 1/2018-48 ze dne 16. 5. 2018 byla schválena dohoda rodičů pro dobu před i po rozvodu manželství o svěření nezletilého vedlejšího účastníka do střídavé péče rodičů po týdnu s předáváním v pátek v 18 hodin a o závazku vedlejšího účastníka (otce nezletilého) platit výživné ve výši 5 000 Kč. Stěžovatelka i oba vedlejší účastníci bydleli v té době v A.
3. Dne 30. 8. 2021 podal otec návrh na změnu výživného z důvodu ukončení svého pracovního poměru. Matka podala dne 1. 11. 2021 návrh na změnu úpravy poměrů svěřením nezletilého do své péče, mimo jiné s odůvodněním, že otec nejeví o výchovu syna zájem, nedokáže mu zajistit vhodnou zdravotní péči a nezletilému se zhoršil prospěch ve škole. Uvedla, že od září 2021 s ní bydlí syn v B, má zde (přes nesouhlas otce) trvalé bydliště a v týdnu, kdy má syna v péči, s ním bydlí u rodičů v A a dojíždí do práce do B. Dne 8. 12. 2021 bylo na návrh otce zastaveno řízení o změnu výživného, neboť otec okresnímu soudu sdělil, že i přes nezaviněnou ztrátu zaměstnání věří tomu, že bude nadále schopen stanovené výživné platit. Při jednání dne 9. 3. 2022 sdělil okresní soud svůj předběžný názor na rozhodnutí ve věci změny výchovných poměrů, podle kterého nemůže být jednostranné jednání stěžovatelky (změna bydliště) zásadní změnou poměrů, která by měla vést k revizi rozhodnutí o střídavé péči, neboť nezletilý za předpokladu shodných bydlišť rodičů střídavou výchovu preferuje. Stěžovatelka vzala následně dne 25. 7. 2022 svůj návrh na svěření nezletilého do své péče zpět z důvodu, aby eliminovala dopady, které by na něj mělo pokračující soudní řízení.
4. Dne 21. 9. 2022 podal otec návrh, aby výživné žádného z rodičů nebylo stanoveno a aby bylo určeno, že místem bydliště, školní docházky a poskytovatele zdravotní péče nezletilého budou A. Jako důvod uvedl skutečnost, že stěžovatelka provedla změnu bydliště nezletilého a jeho lékaře bez otcova souhlasu a pro dobu, kdy je v její péči, ho přes nesouhlas otce přihlásila do základní školy v B. Usnesením okresního soudu č. j. 21 P 86/2018-278 ze dne 29. 9. 2022 bylo na návrh otce nařízeno předběžné opatření, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zajistit školní docházku nezletilého v A.
5. Dne 15. 12. 2022 podala stěžovatelka návrh na svěření nezletilého do své péče. Uvedla, že formálně je sice nařízena střídavá péče, nicméně na základě předběžného opatření je faktický stav takový, že nezletilý bydlí u otce a sudé víkendy s ní tráví v B. Dojíždění nezletilého z B do A by bylo pro nezletilého zatěžující a s ohledem na zaměstnání stěžovatelky i nerealizovatelné. Svůj návrh odůvodnila zájmem nezletilého, který u otce nemá nejlepší péči a chce žít se stěžovatelkou a jejím manželem v B.
6. Napadeným rozsudkem okresního soudu byl nezletilý svěřen do péče otce a stěžovatelce byla uložena povinnost platit výživné ve výši 4 676 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2022. Dále bylo určeno, že místem bydliště, povinné školní docházky a poskytovatele zdravotní péče jsou A. V odůvodnění okresní soud uvedl, že stěžovatelka má na prvním místě sebe, svou práci, svého manžela a kulturní život, který B skýtá, a snaží se tomu přizpůsobit poměry nezletilého. Okresní soud konstatoval, že nezletilý projevil zájem o střídavou péči pro případ, že by stěžovatelka bydlela v A nebo otec v B, dojíždění mezi B a A by si nepřál. Okresní soud uzavřel, že soukromé motivy stěžovatelky nemohou převážit nad právem nezletilého na péči obou rodičů a právem otce na rovný podíl na péči o něj. Jelikož stěžovatelku k realizaci střídavé péče nelze podle okresního soudu nutit, změnil poslední rozhodnutí ve věci výchovných poměrů tak, aby odpovídalo faktickému stavu, který trvá od října 2022.
7. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. V rámci odvolacího řízení byl vyslechnut nezletilý, který se před krajským soudem vyjádřil tak, že stěžovatelku vidí pouze čtyři dny v měsíci, současné nastavení péče mu tudíž nevyhovuje a zvládl by i střídavou výchovu se střídáním škol v A a v B. I přes vědomí nepopiratelných obtíží navrhla stěžovatelka respektovat přání nezletilého a svěřit jej do střídavé péče rodičů, přičemž poukázala na skutečnost, že navrhovaný model péče byl praktikován již v září 2022. Opatrovník vyjádřil pochopení pro přání nezletilého, poukázal však na zátěž spojenou s případnou docházkou do dvou základních škol. Navrhl odvolání stěžovatelky zamítnout a stanovit rozšířený styk na tři víkendy v měsíci. Otec neměl námitek proti střídavé péči a rozšíření styku nezletilého se stěžovatelkou, nesouhlasil však s docházkou do dvou základních škol, a to s poukazem na předchozí negativní zkušenost s tímto modelem v září 2022. Krajský soud dospěl k závěru, že navzdory dobré výchovné způsobilosti stěžovatelky i znalosti názoru nezletilého není střídavá péče v nejlepším zájmu nezletilého, a proto napadený rozsudek okresního soudu potvrdil. Svůj závěr učinil také s ohledem na stabilitu stávajícího výchovného prostředí a na omezenost zvoleného modelu péče do ukončení povinné školní docházky (v době rozhodování krajského soudu byl nezletilý žákem 8. třídy). Krajský soud zdůraznil, že je žádoucí rozšířit styk nezletilého se stěžovatelkou, nicméně s ohledem na skutečnost, že otec matce ve styku nebránil a žádný z rodičů neměl potřebu konkrétní rozsah styku navrhnout, nepovažoval za potřebné "vnucovat" rodičům úpravu styku autoritativním rozhodnutím.
8. Po podání ústavní stížnosti navrhla stěžovatelka dne 12. 9. 2023 úpravu styku s nezletilým alespoň na tři víkendy v měsíci. Rozsudkem ze dne 18. 12. 2023 stanovil okresní soud běžný styk stěžovatelky s nezletilým na každý první, druhý a čtvrtý víkend v měsíci s předáváním v A. Ve svém odvolání navrhla matka změnit rozsudek okresního soudu tak, že otec bude povinen předávat nezletilého v místě bydliště stěžovatelky, stěžovatelka naopak v místě bydliště otce. Do doby přijetí tohoto usnesení nebylo o stěžovatelčině odvolání rozhodnuto.
9. Stěžovatelka zejména namítá, že obecné soudy ignorovaly potřeby nezletilého, nezohlednily jeho názor, neprovedly navrhované důkazy, neodůvodnily zrušení střídavé péče a o svěření do výlučné péče otce rozhodly, aniž by otec návrh na takové rozhodnutí podal. Obecné soudy se podle stěžovatelky nezabývaly její argumentací, že nezletilý bude mít v B odpovídající bydlení, veškerou lékařskou péči, mimoškolní aktivity a bude vyrůstat v úplné rodině.
10. Podle názoru stěžovatelky je napadené rozhodnutí okresního soudu postaveno na větě nezletilého uvedené při výpovědi 9. 3. 2022, že mu vadí časté cestování vlakem. Stěžovatelka však upozorňuje na skutečnost, že dojíždění mezi B a A by nahradilo navrhované střídání škol, ke kterému se nezletilý vyjádřil kladně. Stěžovatelka tvrdí, že přáním nezletilého je být s ní a že okresní soud rozhodl zcela vědomě v rozporu s tímto zjištěným skutkovým stavem.
11. Stěžovatelka upozorňuje na podjatost odboru sociálních služeb statutárního města A, neboť jeho zaměstnankyní je příbuzná otce. Dřívější opatrovník (Úřad městské části X) byl podle stěžovatelky nestranný a aktivní ve vztahu k vedení pohovorů s nezletilým.
12. Stěžovatelka dále namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu nevyplývá, z jaké částky bylo výživné počítáno, z jakých důvodů se má jednat o 25 % čisté mzdy a proč nebylo zohledněno hrazení výživného stěžovatelkou k rukám otce od října 2022 do května 2023.
13. Stěžovatelka upozorňuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 a sp. zn. I ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022 a tvrdí, že v projednávané věci nebyla prokázána žádná okolnost, která by bránila rozhodnutí o střídavé péči. Ve světle nálezů sp. zn. II. ÚS 1835/12 ze dne 5. 9. 2012 (N 152/66 SbNU 289) a sp. zn. I. ÚS 1506/13 ze dne 30. 5. 2014 (N 110/73 SbNU 739) stěžovatelka namítá, že vzdálenost mezi B a A nemůže představovat překážku střídavé péče. Podle stěžovatelky krajský soud pochybil, jestliže své rozhodnutí odůvodnil strohou zprávou třídní učitelky nezletilého, aniž by třídní učitelku vyslechl. Upozorňuje na nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. 3. 2023 a konstatuje, že ani její přestěhování do B ji nemůže vyloučit z možnosti péče o nezletilého.
14. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu opomenuly provedení jí navrhovaných důkazů (znalecké či psychologické posouzení nezletilého, výslech stěžovatelčina manžela).
15. Stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 2611/20 ze dne 22. 12. 2020 a namítá, že neupravení styku autoritativním rozhodnutím je překvapivé a neslučitelné s nejlepším zájmem nezletilého. S ohledem na špatnou komunikaci nelze předpokládat, že se na rozšířeném styku, který krajský soud doporučil, rodiče dohodnou.
16. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
17. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
18. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte.
19. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny. Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance. To platí zvláště právě ve věcech rodinně právních, kde je velmi silný zájem na co nejrychlejším právním etablování rodinných a výchovných vztahů po rozpadu rodiny.
20. Co se týče stěžovatelčiny námitky ohledně nezohlednění přání nezletilého, Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zdůrazňuje, že přání nezletilého je nutné vždy považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nálezy sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) a sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5.2014 (N 105/73 SbNU 683)]. Názor dítěte je třeba zohledňovat velmi citlivě, neboť dítě samo nemusí být schopno (ani ve vyšším věku) plně odhadnout veškeré dopady svého postoje.
21. Ze soudního spisu vyplývá, že názor nezletilého byl v rámci posuzovaného řízení, ale i řízení předchozích, zjišťován několikrát. V rámci posuzovaného řízení se nezletilý vyjádřil před opatrovníkem dne 14. 12. 2022 tak, že by mu střídání škol nevadilo, ve škole v B se mu líbilo a má tam kamarády. Jako negativa označil nutnost doplňování látky probrané v druhé škole, dopisování testů a skutečnost, že ve škole v B je druhým cizím jazykem němčina, kdežto v A ruština. Podle svých slov by to však asi zvládl, dojíždění mezi B a A by si nepřál.
Ze zprávy opatrovníka vyplývá, že na položené otázky nezletilý nejprve nedokázal formulovat jednoznačné odpovědi, krčil rameny a z jeho projevu bylo patrné, že má rád oba rodiče a nechce jim svými odpověďmi ublížit. Okresní soud v napadeném rozsudku zdůraznil, že názor nezletilého byl zjišťován a že je potřeba jej vykládat v kontextu dané situace. Hodnotil jej tak, že nezletilý má rád oba rodiče, v případě jejich stejných bydlišť by preferoval střídavou výchovu, nicméně současná situace ho nutí přizpůsobit se rozhodnutí stěžovatelky, která změnou svého bydliště upustila od střídavé péče.
Na základě těchto skutečností tak Ústavní soud tak nemůže přisvědčit námitce stěžovatelky, že by okresní soud postavil své rozhodnutí pouze na jedné větě nezletilého z pohovoru uskutečněného v rámci předchozího řízení (9. 3. 2022), neboť z odůvodnění napadeného rozsudku je naopak zřejmé, že se okresní soud zabýval pozdější výpovědí ze 14. 12. 2022, ve svém rozhodnutí ji zohlednil, hodnotil ji i ve vztahu k jiným skutkovým zjištěním a jeho odůvodnění je logické a srozumitelné.
22. V rámci odvolacího řízení byl nezletilý vyslechnut při jednání krajského soudu dne 31. 5. 2023. Uvedl, že se stěžovatelkou se vidí pouze čtyři dny v měsíci, což mu nevyhovuje. Za spravedlivější by považoval střídavou péči, myslí si, že by měl být s oběma rodiči. Podle svých slov by zvládl dojíždění i střídání škol, neboť si tento způsob školní docházky vyzkoušel už v září 2022. Při hodnocení přání nezletilého krajský soud poukázal na skutečnost, že činit závěr o zvládnutí dvou škol za dobu velmi krátké zkušenosti s jejich střídáním je problematické. Tomuto hodnocení nelze podle Ústavního soudu nic vytknout, neboť ze soudního spisu je patrné, že nezletilý byl přítomen v pražské základní škole pouze ve dnech 1. - 9. 9. a 19. - 23. 9. 2022 a jeho zkušenost se střídáním škol je tedy minimální. Navíc podle zprávy pražské základní školy bylo vzdělávání ve výše uvedených dnech realizováno bez klasifikace a s takovými úlevami, aby nebyl nezletilý stresován. Krajský soud dále poznamenal, že nezletilý má problémy se zvládnutím jazyků a z předchozí krátké docházky do pražské základní školy není možné usuzovat, že by tato skutečnost nepředstavovala pro nezletilého další zátěž. Vzhledem ke skutečnosti, že nezletilý byl v průběhu odvolacího řízení žákem 8. třídy, neviděl krajský soud důvod zasahovat do kontinuity stávající povinné školní docházky, kterou nezletilý ukončí ve školním roce 2023/2024. Ústavní soud tak nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by krajský soud odůvodnil nevhodnost střídání základních škol pouze zprávou současné třídní učitelky nezletilého nebo že by se nezabýval jeho přáním. I krajský soud hodnotil výpověď nezletilého ve vztahu k jiným skutkovým zjištěním a své rozhodnutí postavil na komplexním zhodnocení jeho zájmů.
23. Ústavní soud podotýká, že i nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 , na který poukazuje stěžovatelka, předpokládá existenci situací, kdy střídavá péče nebude vhodným řešením úpravy péče o nezletilé dítě. Obecné soudy jsou povinny vzít v potaz všechny relevantní okolnosti, pokud to specifika projednávaného případu vyžadují, která brání svěření nezletilých do střídavé péče. Jak je uvedeno v předchozím bodě, okresní i krajský soud vyhodnotily posuzovanou situaci tak, že - navzdory dobré výchovné způsobilosti stěžovatelky a názoru nezletilého - shledaly relevantní důvod, pro který není střídavá péče v nejlepším zájmu nezletilého. Důvodem pro nevyhovění návrhu na svěření nezletilého do střídavé péče, resp. důvodem pro svěření nezletilého do péče otce, byla aktuální specifická situace a okolnosti, které ve svém celku vedly obecné soudy k přesvědčení o nevhodnosti střídavé péče. Závěry obou soudů nelze proto v uvedeném kontextu považovat za excesivní, resp. rozporné se zájmem nezletilého.
24. Ohledně námitek stěžovatelky vůči jmenování Statutárního města A opatrovníkem nezletilého krajský soud konstatoval, že byly vypořádány v odvolacím řízení, jehož výsledkem bylo potvrzení usnesení o jmenování opatrovníka. Na okraj Ústavní soud pouze poznamenává, že ze soudního spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že současný opatrovník nehájí řádně zájmy nezletilého nebo že straní otci. Krajský soud ve věci odvolání stěžovatelky proti usnesení o jmenování opatrovníka správně konstatoval, že stěžovatelka nevznesla žádné konkrétní výhrady k jednání pracovnice, která za opatrovníka vystupovala, a námitka předpojatého opatrovníka nemůže být odůvodněna pouze působením neteře otce na odboru sociálních věcí.
25. Co se týče stěžovatelčiny námitky ohledně neupravení jejího styku s nezletilým, krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že rodiče neměli potřebu navrhnout konkrétní úpravu styku a otec rozšíření styku nebránil, proto nepovažoval za nutné jim styk stanovit autoritativně. Ústavní soud ze soudního spisu zjistil, že otec nejenže souhlasil se stykem stěžovatelky a nezletilého o třech víkendech v měsíci, jak jej doporučoval i opatrovník, ale sám jej stěžovatelce v tomto rozsahu nabízel. Projednávaná věc se tak liší od věci řešené nálezem sp. zn. IV. ÚS 2611/20 , kde Ústavní soud dospěl k závěru, že kvůli špatné komunikaci nebylo možné dohodu o úpravě styku předpokládat.
26. Ústavní soud podotýká, že v nyní posuzované věci mohl krajský soud - s ohledem na charakter nesporného řízení a zásadu procesní ekonomie - rozhodnout o úpravě styku sám, neboť v nesporném řízení není vázán (pouze) návrhy účastníků. Stěžovatelka by tak nemusela následně podávat další návrh na úpravu styku u okresního soudu. I když tak krajský soud neučinil, ale zároveň svůj závěr ohledně absence úpravy styku dostatečně odůvodnil a v jeho odůvodnění není v rozporu s obsahem skutkových zjištění, nemohlo takovým rozhodnutím dojít k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Ústavní soud k tomu dodává, že uspořádání pravidel styku rodičů s nezletilým, který je založený na konsenzu všech zúčastněných, může být ve svém důsledku lépe realizován a více respektován než ten, který by byl nařízen soudním rozhodnutím.
27. K námitce ohledně neprovedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy musí v každé fázi řízení zvážit, které důkazy vzhledem k návrhovému petitu je třeba provést, případně zda a nakolik je třeba dosavadní stav dokazování doplnit, přičemž jsou povinny o neprovedení navrhovaného důkazu rozhodnout či vliv jednotlivých důkazů na konečné rozhodnutí posoudit nikoliv svévolně. (nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ). Krajský soud uvedl, že doplňování dokazování neshledal potřebným, jelikož objektivní skutečnosti týkající se poměrů a péče o nezletilého leží mimo sféru znaleckého zkoumání a byly prokázány zprávami opatrovníka, výslechem nezletilého a zprávami základních škol. Ve vztahu ke skutkovému zjištění a právnímu posouzení věci krajským soudem nelze tomuto odůvodnění z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Naopak je třeba dodat, že ve věcech péče o děti musí obecné soudy vést řízení tak, aby byly co nejdříve stabilizovány poměry nezletilých. Za dané situace by znalecké zkoumání rozhodnutí ve věci nepřiměřeně oddálilo.
28. Ani námitku vůči výši výživného neshledal Ústavní soud důvodnou. Souhlasí se závěry krajského soudu, že okresní soud zkoumal možnosti, schopnosti a poměry stěžovatelky, z nichž vyvodil správná skutková zjištění a správné právní závěry. Okresní soud uvedl, že podle rozhodovací praxe má výživné představovat zpravidla 20 - 30 % celkového měsíčního příjmu a že vyživovací povinnost byla určena od 1. 10. 2022, tedy od počátku faktické výlučné péče otce. Stěžovatelka v odvolacím řízení netvrdila, že by výživné od 1. 10. 2022 otci hradila. Odůvodnění obecných soudů ohledně výživného tak splňuje požadavky na náležité odůvodnění.
29. Ústavní soud uzavírá, že v postupu obecných soudů neshledal kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatelky a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí. Oba soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a ústavně souladným způsobem odůvodnily své závěry ohledně svěření nezletilého do výlučné péče otce.
30. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu