Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti JK Chaloupky Komárov s. r. o., sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, zastoupené Mgr. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti II. výroku rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích č. j. 6 C 63/2025-42 ze dne 26. 5. 2025, za účasti Okresního soudu ve Strakonicích jako účastníka řízení a Milana Suchana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud ve Strakonicích v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl stěžovatelčině žalobě a uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit jí 1 520 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit jí náklady řízení 600 Kč (II. výrok). Přiznaná částka představovala pohledávku Dopravního podniku města České Budějovice, a. s. ("dopravní podnik"), za vedlejším účastníkem, která byla postoupena stěžovatelce. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3344/12
ze dne 24. 7. 2013 tak, že se stěžovatelce přiznává náhrada nákladů jako nezastoupenému účastníkovi. Stěžovatelce tak byla přiznána pouze náhrada za soudní poplatek a hotové výdaje, nikoli již náhrada nákladů právního zastoupení.
2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení II. (nákladového) výroku rozsudku okresního soudu, jelikož má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka zejména namítá, že okresní soud jí měl přiznat náhradu nákladů právního zastoupení. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že jí, ač byla zastoupena advokátem, náleží ve smyslu nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3344/12
náhrada jako nezastoupenému účastníku, neboť podle ní není nález k věci přiléhavý. Nález se týkal České televize, zatímco stěžovatelka je soukromoprávní osobou a nedisponuje srovnatelným aparátem, a to ani pro řešení daného typu pohledávek (tzv. formulářových žalob). Proto je jejím právem se nechat v řízení zastoupit.
3. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.
5. Ústavní soud se k přezkumu rozhodnutí o náhradách nákladů řízení konstantně staví rezervovaně a podrobuje je omezenému ústavněprávnímu přezkumu. I přes možný dopad do majetkové sféry taková rozhodnutí zpravidla nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody jednotlivců (viz např. nález
sp. zn. I. ÚS 2174/20
ze dne 5. 10. 2021, bod 20). Ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025, bodu 34, Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, v nichž sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici tzv. bagatelnosti. U bagatelních částek je už z jejich podstaty - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost nepřijatelná (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 405/04
ze dne 25. 8. 2004).
6. Napadený rozsudek nelze považovat za extrémní ve výše uvedeném smyslu. V posuzované věci jde o bagatelní částku náhrady nákladů řízení. Bylo proto povinností stěžovatelky osvědčit významný přesah jejího vlastního zájmu, který by věc kvalitativně posunul do ústavněprávní roviny. Stěžovatelka nicméně toliko polemizovala s výkladem podústavního práva. Navíc pomíjí, že jí pohledávka byla postoupena dopravním podnikem, pročež není právní názor okresního soudu v extrémním rozporu s nálezem
sp. zn. I. ÚS 3344/12
, ani tato okolnost sama o sobě nezpůsobuje významný přesah vlastních zájmů stěžovatelky. Postup soudu nebyl libovolný, měl racionální základ a byl stručně, ale přezkoumatelně odůvodněn. Jelikož stěžovatelka nepřinesla argumentaci, díky níž by se věc kvalitativně přenesla přes práh bagatelnosti, není její případ přijatelný k meritornímu přezkumu.
7. Prismatem omezeného přezkumu (viz výše) Ústavní soud neshledal ústavněprávně relevantní pochybení, které by mohlo ústit ve zrušení napadeného rozhodnutí. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2025
Tomáš Langášek, v. r.
předseda senátu