Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti společnosti Výkopové práce - stavební mechanizace s.r.o., Brněnská 536, Modřice, zastoupené Mgr. Markem Novotným, advokátem, sídlem Panská 397/2, Brno, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 5. 2021 č. j. 10 C 1/2021-47, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že rozdíl mezi náklady řízení stěžovatelkou požadovaných a náklady řízení okresním soudem skutečně přiznaných, představuje částku bagatelní. Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01 , ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 248/01 , ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. IV. ÚS 8/01 , ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04 , ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 602/05 , a ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07 , či nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12
(N 132/66 SbNU 61) aj.] najevo, že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. III. ÚS 3672/12 , ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 4668/12 , ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. III. ÚS 4497/12 , a další). Pochybení takového charakteru však Ústavní soud v nyní souzené věci nezjistil.
Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, u bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá, a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě nynějšího stěžovatele. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.
Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice, kde pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá zákonodárce; to se odrazilo při úpravě odvolání zejména § 202 odst. 2 o. s. ř. a dovolání v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. srpna 2021
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu