Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele L. T., zastoupeného JUDr. Martou Zavadilovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 234/2024-553 ze dne 19. 7. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) nezletilého S. T., b) S. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 8. 2024 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Městský soud v Praze porušil jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel rovněž navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiči nyní sedmiletého syna (vedlejšího účastníka). Nezletilý má české i slovenské občanství a narodil se v České republice. Rodiče vedli společnou domácnost, v níž o syna společně pečovali. Po ukončení jejich partnerského soužití se otec s nezletilým po určitý čas stýkali. Komplikace nastaly v červnu 2023, kdy se matka se synem přestěhovala z P. na Slovensko, s čímž otec nesouhlasí.
3. Od srpna 2023 se stěžovatel v "hlavní větvi" věci domáhá u českých soudů úpravy poměrů nezletilého; navrhuje střídavou péči obou rodičů. Na začátku září 2023 podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhal, aby soud nahradil souhlas matky s podáním přihlášek k předškolnímu vzdělávání v P., a dále určení, že bydliště nezletilého je v P. Otec zároveň navrhoval, aby matce byla předběžným opatřením uložena povinnost navrátit nezletilého zpět do P., matka naopak v září 2023 podala návrh na úpravu poměrů k nezletilému u Okresního soudu v Trnavě.
4. Obvodní soud pro Prahu 9 ("opatrovnický soud") nejprve vydal dne 11. 9. 2023 usnesení, kterým vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost a předmětné řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v době návrhu otce se nezletilý již delší dobu zdržoval s matkou na Slovensku, navštěvoval zde mateřskou školu, má zde prarodiče a širší rodinu matky. Městský soud v Praze ("odvolací soud") však usnesením ze dne 2. 1. 2024 rozhodnutí opatrovnického soudu zrušil, protože závěr o dlouhodobém pobytu nezletilého na Slovensku nebyl řádně odůvodněný. Otec dne 12. 1. 2024 rozšířil svůj návrh na vydání předběžného opatření, aby soud udělil za matku souhlas s přihláškou nezletilého do jiné mateřské školy a aby zároveň upravil jeho styk se synem.
5. Opatrovnický soud následně usnesením ze dne 19. 1. 2024 znovu vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost; odvolací soud však usnesením ze dne 8. 4. 2024 rozhodnutí opatrovnického soudu znovu zrušil a zároveň nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce.
6. Opatrovnický soud dne 18. 6. 2024 vydal předběžné opatření, kterým nezletilého odevzdal do péče otce vždy každý druhý celý kalendářní týden v měsíci, a to od pátku, který tomuto týdnu v měsíci předchází, do neděle (výrok I.); uvedené předběžné opatření vydal na dobu tří měsíců (výrok V.). Opatrovnický soud dále zamítl návrh otce na udělení souhlasu za matku k podání přihlášek k předškolnímu vzdělávání v P. (výrok II.), zamítl i návrh otce na vydání předběžného opatření, jímž by bylo určeno, že místem bydliště nezletilého je P. (výrok III.), a dále i návrh otce, aby matka nezletilého navrátila do P. a zdržela se jeho dalšího protiprávního přemístění (výrok IV.) - viz usnesení č. j. 66 Nc 2578/2023-474 ze dne 18. 6. 2024.
7. Opatrovnický soud dospěl k závěru, že jednání matky je nutné kvalifikovat jako protiprávní přemístění nezletilého na Slovensko bez souhlasu otce. Jelikož měl nezletilý před protiprávním přesunem bydliště v České republice, je příslušnost českých soudů k rozhodnutí ve věci úpravy péče zachována ve smyslu nařízení Brusel II bis. Péče otce o syna byla po přesunu na Slovensko výrazně omezena a nezletilý má podle opatrovnického soudu právo být v péči otce delší časový úsek, než tomu bylo doposud. Aby nedošlo ke ztrátě jejich sounáležitosti a aby nezletilý navázal vztah s jeho polorodým bratrem, bylo třeba poměry zatímně upravit předběžným opatřením. Nařízení předběžného opatření nebrání ani docházka nezletilého do základní školy, neboť zmeškané učivo bude možné doplnit domácím vyučováním v případě absence po dobu pěti dní. Pro udělení souhlasu za matku s přihlášením nezletilého do předškolního vzdělávání pominuly důvody, neboť nezletilý nastupuje od září 2024 do základní školy na Slovensku. Rozhodnutí o určení místa bydliště nezletilého je rozhodnutím ve věci samé a předběžné opatření nemůže být vydáno, jestliže by jeho obsah byl totožný s meritorním rozhodnutím. Soud pro rozhodování o uložení povinnosti matce navrátit nezletilého do České republiky a určit místo bydliště nezletilého musí opatřit další důkazy a posoudit sociální vazby nezletilého v Česku i na Slovensku [usnesení č. j. 66 Nc 2578/2023-474 ze dne 18. 6. 2024].
8. Odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 19. 7. 2024 předběžné opatření opatrovnického soudu změnil a nezletilého odevzdal do péče otce vždy každý druhý kalendářní týden v měsíci, avšak pouze od středy od 14:00 do neděle do 13:00; jinak předběžné opatření potvrdil. Podle odvolacího soudu při úpravě styku po dobu celého jednoho školního týdne v měsíci nelze bez dokazování usoudit, že školní výuku bude možné doplnit domácím vyučováním. Povinnost školní docházky je pro nezletilého klíčová, což zásadně vylučuje možnost upravit styk po dobu vyučování, a to především nedoložil-li otec zajištění náhradní výuky v České republice. Styk otce s nezletilým proto bylo třeba oproti původnímu předběžnému opatření zkrátit, neboť případné vynechání školní docházky po dobu dvou dnů v týdnu lze po domluvě akceptovat.
9. Obsáhlou argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel předně namítá, že soudní řízení se vede již téměř rok, což má značný negativní dopad na život nezletilého. V posledním roce bylo nezletilému upřeno značné množství společného času s otcem z důvodu protiprávního jednání matky, a to v rozporu s přáním nezletilého i stěžovatele. Napadené rozhodnutí negativní důsledky protiprávního stavu prohlubuje. Odvolací soud porušil základní práva stěžovatele, neboť předběžné opatření, kterým zkrátil rozsah styku otce se synem, se opírá o skutečnosti, o nichž dosud nebylo příslušným soudem pravomocně rozhodnuto. Rozhodnutí o určení bydliště nezletilého a výběru vzdělávacího zařízení spadá pod významné záležitosti nezletilého a je součástí výkonu rodičovské odpovědnosti, která náleží oběma rodičům; nedohodnou-li se, rozhodne o těchto záležitostech soud. Založil-li tedy odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že nezletilý bude od září 2024 plnit povinnou školní docházku na Slovensku, aniž by o této významné záležitosti bylo před tím meritorně rozhodnuto, a na základě toho omezil styk stěžovatele s nezletilým, porušil základní práva stěžovatele.
10. Odvolací soud nevzal podle stěžovatele v úvahu, že s přijetím syna na základní školu na Slovensku nesouhlasil; naopak stěžovateli přičetl k tíži, že nezajistil náhradní výuku v základní škole v České republice, byť možnosti individuálního přístupu ke vzdělávání nezletilého zjišťoval. Otázka výběru základní školy ovšem nebyla soudy projednávána, a proto nebylo možné získat souhlas soudu k přihlášení nezletilého do školy. Vzhledem k tomu, že nezletilý sám opětovně volá po pravidelnějším a dlouhodobějším kontaktu se stěžovatelem a uvádí, že raději bude chodit do dvou škol, napadené rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s nejlepším zájmem nezletilého.
11. Napadené rozhodnutí se nadto stává podkladem pro rozhodnutí další (především v řízení o úpravě poměrů, určení bydliště a určení základní školy). Stěžovatel podal 2. 8. 2024 návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud nahradil souhlas matky s přihlášením nezletilého do základní školy v P., avšak ten opatrovnický soud usnesením ze dne 7. 8. 2024 zamítl - s tím, že aktuálně není v nejlepším zájmu syna, aby plnil školní docházku v České republice.
12. Jednání ve věci je nařízeno teprve na 18. 9. 2024, tj. po nástupu nezletilého do základní školy na Slovensku a více než rok a měsíc poté, co bylo řízení zahájeno: takový stav právní nejistoty je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého a znamená porušení práva stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů. Zároveň na Slovensku probíhá hlavní řízení o úpravě péče k návrhu matky a tzv. návratové řízení podle Haagské úmluvy k návrhu otce. Matka nemůže těžit ze svého protiprávního jednání a soudy nesmí takové jednání aprobovat a založit nový status quo v životě nezletilého. Podle stěžovatele je nepřípustné, aby soudy svým liknavým přístupem dovolily, aby se spor rodičů o péči sám vyřešil pouhým plynutím času, kvůli kterému se pak již obnovení vztahu mezi nezletilým a otcem stane nemožné. Protiústavní průtahy způsobil především původní samosoudce opatrovnického soudu, avšak rovněž od odnětí věci tomuto soudci uběhly více než čtyři měsíce. Stěžovatel je dlouhodobě vylučován z rozhodování o významných záležitostech jeho syna a není o nich informován; matka jej nerespektuje jako rodiče a nezbývá mu, než usilovat o zatímní úpravu poměrů prostřednictvím předběžných opatření.
13. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
14. Ústavní soud ústavní stížnost pečlivě posoudil a dospěl k závěru, že v současné situaci jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
15. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3399/23 ze dne 28. 2. 2024 Ústavní soud dospěl k závěru, že neupraví-li soudy novým předběžným opatřením styk otce s nezletilým dítětem v situaci, kdy se matka s dítětem nezákonně odstěhovala téměř pět set kilometrů od původního bydliště rodiny, porušují základní právo otce na rodinný život a jeho právo na péči o dítě garantovaná v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny.
16. Ve věcech péče o nezletilé je obecně nutno použít takové interpretace účelu předběžného opatření, který je v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu: umožnit dítěti a rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný (byť zatímně upravený) kontakt (usnesení sp. zn. I. ÚS 1942/16 ze dne 5. 4. 2017). Jakákoliv deformace vztahu mezi rodičem a dítětem v důsledku odcizení, je v pozdější době jen těžko napravitelná [nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), bod 19]. Proto již předběžná opatření určující rozsah styku s dítětem musí zohlednit základní práva všech dotčených osob, neboť mohou být v účinnosti i několik měsíců a mohou podstatně ovlivnit kvalitu vztahu mezi rodičem a dítětem nejen po dobu trvání předběžného opatření, ale i do budoucna. Hrozí nebezpečí, že dítě si zvykne na uspořádání vztahů nastavené - či naopak nenastavené - předběžným opatřením a s ohledem na zájem dítěte bude komplikované jej v budoucnu změnit; tím by namísto soudu v meritu věci fakticky rozhodl čas (usnesení sp. zn. I. ÚS 1942/16 ). Soudy proto i při vydávání předběžného opatření musí v souladu s čl. 4 Ústavy usilovat o to, aby se ochrana ústavně zaručených práv dotčených členů rodiny nestala pouze teoretickou či iluzorní, nýbrž aby byla praktická a účinná [srov. nález sp. zn. I. ÚS 387/20 ze dne 26. 5. 2020 (N 105/100 SbNU 221)].
17. V nyní projednávaném případě stěžovatele Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud předběžným opatřením, kterým "zkrátil" styk stěžovatele se synem, základní práva stěžovatele ani nezletilého neporušil. Ústavní soud frustraci stěžovatele z dosud neefektivního postupu opatrovnických soudů rozumí, za klíčové ovšem považuje, že odvolací soud v této fázi řízení styk se stěžovatelem v pravidelném - byť omezeném rozsahu stanovil.
18. Přestože v rámci rozhodování o zatímní úpravě styku odvolací soud uvedl, že nezletilý bude od září 2024 navštěvovat základní školu na Slovensku, neznamená to bez dalšího, že tím předurčil, jak bude rozhodnuto ve věci samé o hlavním bydlišti nezletilého a plnění jeho povinné školní docházky. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy není možné vnímat jako "kapitulaci" na protiprávní stav, nýbrž jako reakci na aktuální okolnosti a potřeby nezletilého. Je třeba ztotožnit se s odvolacím soudem v tom, že v situaci, kdy nezletilý nastupuje v září do první třídy základní školy, což představuje významný okamžik v jeho životě, není v jeho nejlepším zájmu, aby povinnou školní docházku zahajoval distančním způsobem po dobu celého jednoho školního týdne. Předběžné opatření je navíc vydáno jen na dobu tří měsíců a je jen provizorním opatřením, které zatímně umožní krizové fungování rodiny do doby, než bude ve věci meritorně rozhodnuto. To se může stát již při nařízeném jednání 18. 9. 2024, při němž (po něm) může být nařízeno i jiné předběžné opatření, podle výsledku provedeného dokazování a zhodnocení chování obou rodičů do té doby.
19. Z ústavněprávní perspektivy je dále rozhodné, že na Slovensku probíhá tzv. návratové řízení podle Haagské úmluvy a nařízení Brusel II bis, jež umožňují příslušným soudům flexibilně a efektivně reagovat na nové okolnosti případu. Jednání ve věci samé je nařízeno na 18. 9. 2024. Obecné soudy tedy mají efektivní prostředky, jak účinnou soudní ochranu celé rodině poskytnout; případný zásah Ústavního soudu v nynější fázi řízení by do věci vnesl pouze chaos.
20. Ústavnímu soudu proto apeluje na opatrovnický soud, aby ve věci úpravy poměrů nezletilého rozhodl v co nejbližší možné době, aby otázka pravidelného styku otce s dítětem, jakož i otázka základních škol, byla postavena na jisto, a to z dlouhodobého a udržitelného hlediska. Ústavní soud rovněž naléhá na oba rodiče, aby vyvinuli co největší úsilí k vyřešení konfliktní situace v zájmu nezletilého, což se nestane podáváním dalších návrhů, ale konstruktivním jednáním.
21. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti v nejkratší možné době, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu